Úryvek povídky - o náctileté holce

Na zahradě před domem svítily žluté a rudé tulipány. Všude rostla zelenkavá tráva a uprostřed toho všeho se tyčil keř magnólie. Listy magnólie v lehkém větříku spadávaly na zem. Byl to krásný pohled, který mi vždy pomáhal odtrhnout se od problémů a všeho zlého. I teď mi poskytnul skrytou útěchu a já se cítila zase o něco líp. Byly prázdniny a já se probudila těsně před jedenáctou, kdy už svítilo sluníčko a vše venku bylo rozzářené a krásné. Stačil mi letmý pohled do zrcadla, který mě hned vrátil zpátky na zem, musela jsem se zděsit, co to vůbec mám na hlavě - absolutní rozcuch, jelikož včera večer jsem si umyté vlasy nerozčesala. Teď mě čekal úkol hodný člověka obdařeným super schopnostmi, ale já se mohla spolehnout pouze na mé ruce, hřeben a pěknou dávku trpělivosti. Mamka mě z kuchyně už volala: ,,Jani! Snídaně! Vstávej už!" Copak mě ani o prázdninách nemůže dát trochu soukromí a času? Asi ne. Rychle jsem přečísla vrabčí hnízdo na hlavě a spěchala na voňavou snídani - alespoň tohle jsem u mamky cenila, uměla perfektně vařit. ,,Dobré ráno.." kývla jsem na mamku a sedla si k talíři toastů s kečupem a sýrem........