Klavíristka» autorka: nikaroov |
Klapky klavíru
jsou trochu jak život,
prsty jezdím po bílých
a černé - ty mě brzdí.
V ohlušujícím víru,
když bílou klapku stisknu,
křičím do prázdna otázku,
kdo ten klavír ladí?
A někdy ladič přijde
a ostatní se usadí,
koukají na mě, čekají,
a já se strachem v hlase jim oznámím,
že na klavír vlastně
vůbec hrát neumím.
jsou trochu jak život,
prsty jezdím po bílých
a černé - ty mě brzdí.
V ohlušujícím víru,
když bílou klapku stisknu,
křičím do prázdna otázku,
kdo ten klavír ladí?
A někdy ladič přijde
a ostatní se usadí,
koukají na mě, čekají,
a já se strachem v hlase jim oznámím,
že na klavír vlastně
vůbec hrát neumím.
Tipů: 19
» 07.01.14
» komentářů: 9
» čteno: 666(20)
» posláno: 0
» nahlásit
» 07.01.2014 - 19:28
krizekkk
Že Ty chodíš do hodin klavíru? Pěkná. ST
» 07.01.2014 - 22:35
Klapky klavíru
jsou trochu jak život
bílé pro hezké dny a černé pro chmurné
jednou tak, podruhé onak)
jsou trochu jak život
bílé pro hezké dny a černé pro chmurné
jednou tak, podruhé onak)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Bezbřehá řeka | Následující: Mrtvé kopretiny