Ututlané spiknutí na 123. Velké pardubické.

"Nazdar holky a kluci!" se sebejistotou šampionky zaržala Orphee Des Blins k chumlu koní a jejich řidičů. "Nazdar dědku, vlastně dědci," dodala směrem k Tiumenovi a jeho řidiči Josefu Váňovi.

"Hele, nejsi trochu drzá?" odfrknul Tiumen podrážděně. "Žes tu vloni vyhrála ještě neznamená, že si můžeš všechno dovolit!" Dále však nehodlal s namyšlenou kobylkou diskutovat a soustřeďoval se na přehlídku koní a jejich řidičů, která se konala vždy před hlavním závodem. Však už každým okamžikem měli před hlavní tribunu zamířit.

"Počkej, nic ve zlém," chlacholila ho Orphee Des Blins a potichu dodala: "Ale doufám, že ta naše dohoda platí a že během závodu svého řidiče ze sedla shodíš!?"

"Ne, ta dohoda už neplatí. Rozhodl jsem se, že to Pepovi nemůžu udělat. Nebylo by to čestné. A navíc, před chvílí mně za vítězství slíbil mnohem víc mrkve a jablek než ty."

"Ty zrádče, všechny jsi nás podtrhnul! To ti bylo pět pytlů jablek a mrkví málo?" zasyčela Orphee Des Blins a kopytama rozčíleně zadupala do země. "To ti nevadí, že nás ten tvůj nezničitelný Pepa všechny zesměšňuje?" Více však už nestihla sdělit, protože právě byl vyhlášen pokyn ke slavnostní přehlídce a ona měla být na čele účastníků závodu.

"Takové slavnostní přehlídky jsou na koblihu," zlostně frkala před hlavní tribunou. "Všechno je dnes na koblihu. I lidi stojí za koblihu. Čučí na nás jak na nějaká zvířata. A co to někteří zase mají na hlavách? To mě podrž! Některé ty věci vypadají jako malá zahrádka. Jo, ale jen vypadají. Minulý rok jsem jednu zahrádku ochutnala. To byl hnus! A majitelka té zahrádky ječela jak siréna. Nevím, co se ji nelíbilo. Vždyť jsem všechno hned vyplivla. Mohla si to dát zpátky na hlavu. Místo toho se chovala fakt jako slepice."

A zatímco kobylka vedla tuto samomluvu, kousek za ní se Tomis a Nikas přeli, jestli má hezčí zadek Orphee Des Blins nebo Sešlost. Kupodivu se jim víc líbila Sešlost.

"Už tu trávu nežerte," ohodnotil jejich rozmluvu Al Jaz. "Sešlost má hezčí zadek, jo? No potěš. To se tady fakt sešli odborníci."

Koně a jejich řidiči ukončili slavnostní přehlídku a zamířili ke zkušebnímu skoku. Všichni koně to brali jako nudnou a zbytečnou věc, ale občas se našel řidič - "umělec", který spadl i na této překážce.

"Haló všichni!" zařehtala nahlas Orphee Des Blins. "Dohoda neplatí. Tiumen chce běžet poctivě. Jeho Pepa to chce zase vyhrát a udělat z nás pitomce. Tak se všichni snažte, aby jim to nevyšlo!" Odpovědělo jí souhlasné pofrkávání všech koní kromě Tiumena. Ten byl zaměstnaný přemýšlením, jestli by byl schopný zbaštit najednou deset pytlů jablek a mrkve. A byl pevně rozhodnut to zkusit.

"Co to tady tak chrastí?" znovu se ozvala Orphee Des Blins, když se blížili ke cvičnému skoku. "Tiumene, to ty s tím svým řidičem? Proboha, vždyť se na Taxisu oba rozsypete na malé kousky!"
"Zmlkni a neber si boží jméno do..., prostě neprovokuj!" odfrknul Tiumen naštvaně. "Krávo," dodal tiše pro sebe. Tiše proto, že kobylku nazvat nahlas krávou je přece jen pěkná hloupost.
"Všichni jsme Boží děti," zafilozofovala Orphee Des Blins, ale Tiumenovi už dala pokoj.

Cvičný skok tentokrát všichni zvládli bez problémů a blížili se ke startu. Orphee Des Blins si všimla, že řidič Freneys Wella se krátce něčeho napil z placatého malého předmětu, který se ve slunci hezky zalesknul. Její citlivý nos okamžitě zaznamenal alkohol.
"Freneys Welle, ten tvůj řidič chlastá!" zařehtala úžasle. "Copak neví, že alkohol za uzdu nepatří?

"Klídek, to byla jenom kapka," chlacholil ji Freneys Well. "Zbytek jsem mu tajně vypil já, aby se mu během závodu něco nestalo. Dobře to dopadne." Jak se později ukázalo, měl pravdu. Oba sice dopadli doslova, ale naštěstí bez ujmy na zdraví.

Těsně před startem vznikl obvyklý chaos, takže většina neodborníků opět nepochopila, jakými pravidly se vlastně úvodní dějství závodu řídí. Nejvíce pokřikoval Tiumenův řidič Pepa, což bylo vzhledem k jeho drobné postavě docela zábavné, takže všichni koně vesele řehtali.

Start. Koně a jejich řidiči vyrazili slávě vstříc. Orphee Des Blins tušila, že po krachu dohody s Tiumenem bude muset pořádně zabrat, aby se vyhla největšímu chumlu a nesnižovala zbytečně šanci na vítězství. Její řidič to viděl podobně a křikem ji pobízel, aby zaujala místo na čele závodu. Od té chvíle vlastně neměla přehled o dění za sebou. Před Taxisem řidič Pepa ještě zesílil svůj křik, ale to dělal vždycky, jak si kobylka všimla z dřívějška. Pak už se zaměřila jen na to, aby ji nikdo neporazil. Bez potíží překonala Taxis a pospíchala do cíle.

"Nevyšiluj, nevidíš, že dělám, co můžu?" zadýchaně zařehtala na svého řidiče, kterému bylo její tempo pořád málo. "Si to se mnou vyměň, když si takový chytrý a zdá se ti, že běžím pomalu. Já tě snad ještě přestanu mít ráda. Takový uřvaný řidič stojí za koblihu."

Závod ubíhal, cíl se blížil a koně i jejich řidiči padali nebo jen prostě odpadávali. Tiumen cítil, že mu to tentokrát moc nejde a s vidinou vzdalující se mrkve a jablek se smiřoval jen těžce.
"Ten Pepa musel přibrat nebo co," zlobil se. "Kdyby futroval vodu a obrok jako já, tak jsme už v cíli. Uf, to je tíha. Příště se můžu na takový závod vykoblihovat." Ke konci závodu však v sobě ještě našel energii a začal dobíhat ty nejlepší.

"Bacha, dědci přidali, nesmí vyhrát!" vyděšeně na sebe řehtali ostatní koně. Ale Tiumen se neohroženě dral vpřed. Věděl už, že na namyšlenou Orphee Des Blins jeho tempo stačit nebude, ale doběhnout kousek za ní by mohl. A rovněž si tak zasloužit nějakou tu dobrotu. Blížila se poslední překážka.

"Mládí vpřed, staří na svá místa," bojovně odfrknul Zest For Life, který už kus závodu běžel bez svého řidiče a těsně před skokem zkřížil Tiumenovi dráhu. "A teď předveďte, co umíte, dědci!" posměšně zařehtal.

"Uhni, uhni, ty zatracený Ire!" vyděšeně řehtal Tiumen, ale odpovědí mu bylo jen škodolibé frkání Zest For Lifa. Už se nedalo nic dělat. Tiumen sice skočil, ale doskok mu nevyšel. Trochu klopýtl a jeho řidič mu přeletěl přes hlavu. Poprvé byl Tiumen rád, že perfektně nerozumí lidské řeči, protože to, co ze sebe chrlil Pepa, určitě chvála nebyla. Tak rád by svému řidiči nějak udělal radost. Ale jak?
"Pepo, tak já to aspoň doběhnu za nás oba," navrhnul svojí řečí a vyrazil k cíli, aniž by čekal na další pokyny.

Tam už se procházela Orphee Des Blins se svým řidičem a vesele na všechny řehtala: "Kamarádi, lidi, dnes se to potvrdilo. Jsem nejlepší, nejhezčí a nejchytřejší. Jsem prostě šampionka!"




Dne 31.12.2013 byl tento text přečten vítězce 123. Velké pardubické, kobylce Orphee Des Blins. Jeho obsah však považovala za slovní útok proti sobě a proto vydala následující prohlášení:
Důrazně se ohrazuji proti nařčení, že jsem snad organizovala nějaké spiknutí proti mému příteli Tiumenovi nebo jeho řidiči Pepovi. Jak zmínil Tiumen, my koně bojujeme vždy čestně. Nechápu, jak kdosi se jménem "bameka" mohl takovou pitomost vymyslet a napsat. Ať si mne nepřeje někdy potkat!
Jinak všem přeju do nového roku jen to nejlepší, aby nás naši řidiči vždy vedli bezpečně a abychom se všichni vespolek ve zdraví dostávali do cíle. Vaše Orphee Des Blins.