Panna

Dívám se do zavřených víček
nevidím tvou milou tvář
a v mihotavém svitu svíček
panenství vkládám ti na oltář.

Rozpínám svou náruč nevinnou
vzdychám, pláču, objímám tě
snovou a hedvábnou vidinou
do svého tajemství zasvětím tě.

Děravá sladká vzpomínka
se záplatami z květů
dotýkám se jen zlehounka
svých poztrácených světů.

V šatech víly posetými peřím
co jsi u mne poztrácel
otáčím se znalá ke dveřím
kterými jsi odcházel.

Vzpomínko má ztracená
květy záplat začínají uvadat
jsem podivně zmatená
poslední myšlenku chci ti dát.