Dopadání

ze šuplíku ... a jak to dopadá
» autor: Ludvík Brejer
:: ::

Byla’s mým plamínkem,
když tma na město padne
a líně houpe se
v hodinách kyvadlo.

Říct, žes mě spálila,
bylo by příliš snadné,
shořel jsem naskrz
jak Národní divadlo.

V popelu zůstalo
pár ohořelých frází
a odlesk osudu
nasáklý v oponách.

A malý plamínek
mě ze vzpomínky mrazí,
jak sutí spáleniště
vane smrti pach.

Zbývá jen uklidit
a začít stavět znovu,
až trosky jeviště
po řece odplavou,

oběti pochovat
do prostinkého rovu,
a křížek z hrudi Tvé
jim vztyčit za hlavou.

:: ::
Tipů: 20
» 08.12.13
» komentářů: 6
» čteno: 783(20)
» posláno: 0
Ze sbírky: Mizerné lásky


» 08.12.2013 - 17:46
.
lásky života poznávání
.
co by bez něj člověk byl ???
» 08.12.2013 - 19:46
krizekkk
Líbí. ST
» 08.12.2013 - 20:15
Takhle psané básně radost číst.
» 08.12.2013 - 21:35
Hezké, ST
» 08.12.2013 - 22:22
ST tiše
to je o level výše!
» 09.12.2013 - 18:43
...na každý pád,jsou to pády,které posílí vstát!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nenápadná | Následující: Dávný příběh

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.