Dávný příběh

:: ::

Sám po kolena ve sněhu
brodím se krajem bez světel,
bych naslouchat směl příběhu,
co s kometou k nám přiletěl.

Bych vyslechl zvěst o zrodu,
jenž lidem vrací naději,
dává i bere svobodu
a pro který se vraždějí.

Ten příběh znal můj děd i strýc,
a ti, co žili před nimi,
i páni ze stran učebnic,
když vytvářeli dějiny.

Po dva tisíce dlouhých let
ten příběh s námi putuje,
a v den, kdy zazní naposled,
pomine všechno, co tu je.

Brodím se sněhem, abych moh'
jej slyšet na mši v půlnoci.
Abych já, starý neznaboh,
svým hlasem směl mu pomoci.

:: ::