Nenápadná
ze šuplíku
» autor: Ludvík Brejer » Básně / Láska - vyznání |
:: ::
Bezděky ničíš mě svým
prostým plachým bytím,
nesmělým úsměvem
kdes na pomezí studu.
Přestože vím, že svůj hlad
nikdy nenasytím.
Ač vím, že nesmím, přesto
vždycky snívat budu.
Soustavně léčím si
od Tebe rány lihem,
když cáry rozumu
požírá hejno molů.
Chtěl bych být křížkem,
co Ti visí nad výstřihem,
roztrhnout řetízek
a tiše spadnout dolů.
:: ::
Bezděky ničíš mě svým
prostým plachým bytím,
nesmělým úsměvem
kdes na pomezí studu.
Přestože vím, že svůj hlad
nikdy nenasytím.
Ač vím, že nesmím, přesto
vždycky snívat budu.
Soustavně léčím si
od Tebe rány lihem,
když cáry rozumu
požírá hejno molů.
Chtěl bych být křížkem,
co Ti visí nad výstřihem,
roztrhnout řetízek
a tiše spadnout dolů.
:: ::
Tipů: 25
» 01.12.13
» komentářů: 12
» čteno: 868(23)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Mizerné lásky
» 02.12.2013 - 19:23
krizekkk
Taky bych chtěl být křížkem. ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Dírou ve stropě | Následující: Dopadání