Nezvratný osud židle» autorka: Lilith |
Jsem dřevěná židle
zrovna nově polstrovaná
u hezkého stolu postavená
stůl je náš nerozlučný kamarád
má nás všechny čtyři židle rád
když se pod něj mile přistrčíme
opěradly se jeho hrany dotýkáme.
Zrovna přišel můj pán, slušně ho uvítám
„prosím posaďte se“, odstrčím se.
Pán pohodlně usedne
zadnicí svou mě zahřeje
o stůl láskyplně opře ruce
láhev rumu na něj postaví
a ve svícnu svíčku zapálí.
„Prosím nehoupejte se na mně
vždyť spadneme, můj pane!“
Jako by mě neslyšel
najednou rána „bum…“
Co jsem právě říkala…
ležíme na zádech oba dva.
Když pán padal, stůl zaúpěl
jak kopl ho zespoda do slabin
až se trochu naklonil.
Láhev ze stolu se skutálela
hruď rumem pánovi polila.
Tím otřesem nadskočil i svícen
od převržené svíce ubrus chytil
chytil stůl, rum i politý pán
i já hořet začínám… „auu…“
A tak si tu společně hoříme již chvíli
já, můj pán, kolegyňky židle, i stůl
nedaleko hasičský vůz troubí
vždyť hoří už celý náš dům.
Nehoupejte se na židlích
ať se nestanete pochodní.
A moje nové polstrování?
Už vím, že bylo poslední.
.
zrovna nově polstrovaná
u hezkého stolu postavená
stůl je náš nerozlučný kamarád
má nás všechny čtyři židle rád
když se pod něj mile přistrčíme
opěradly se jeho hrany dotýkáme.
Zrovna přišel můj pán, slušně ho uvítám
„prosím posaďte se“, odstrčím se.
Pán pohodlně usedne
zadnicí svou mě zahřeje
o stůl láskyplně opře ruce
láhev rumu na něj postaví
a ve svícnu svíčku zapálí.
„Prosím nehoupejte se na mně
vždyť spadneme, můj pane!“
Jako by mě neslyšel
najednou rána „bum…“
Co jsem právě říkala…
ležíme na zádech oba dva.
Když pán padal, stůl zaúpěl
jak kopl ho zespoda do slabin
až se trochu naklonil.
Láhev ze stolu se skutálela
hruď rumem pánovi polila.
Tím otřesem nadskočil i svícen
od převržené svíce ubrus chytil
chytil stůl, rum i politý pán
i já hořet začínám… „auu…“
A tak si tu společně hoříme již chvíli
já, můj pán, kolegyňky židle, i stůl
nedaleko hasičský vůz troubí
vždyť hoří už celý náš dům.
Nehoupejte se na židlích
ať se nestanete pochodní.
A moje nové polstrování?
Už vím, že bylo poslední.
.
Tipů: 10
» 27.11.13
» komentářů: 18
» čteno: 886(17)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Hostina vizí
» 27.11.2013 - 19:20
krizekkk
Tohle je tak násilně poskládáno, až to z toho čiší, ale nápad dobrý, nezlob se... Fakt by se to dalo pojmouti jinak (já nevím jak, píšu jinak), ale T za to, že i když dnes není dobře, zítra může být líp. Mír? Raději se ptám předem...
» 27.11.2013 - 19:24
krizekkk: je to poskládáno dneska brzo ráno... polepším se... :-)
v pohodě :-)
Děkuju
v pohodě :-)
Děkuju
» 27.11.2013 - 19:26
krizekkk
Lilith: Myslím to dobře. Třeba se to jiným bude zdát, mně se to nezdá. ,,Uspěchané". Slunce v duši. A piš dál.
» 27.11.2013 - 19:29
krizekkk: Jasně, že budu, mě nic nezastaví a jsem ráda za každý názor. :-)
» 27.11.2013 - 19:39
krizekkk
Lilith: I já jsem za názory rád, ale jsem ješitný. Hned se naseru. :-)
» 27.11.2013 - 20:22
a pak se jeden diví proč pořád hoří...
jó,kbyby se ta židle vyslyšela
To je fakt poučná báseň.;-)..ST))
jó,kbyby se ta židle vyslyšela
To je fakt poučná báseň.;-)..ST))
» 28.11.2013 - 02:04
Je to morbidní, ale přitom jsem se nemohl nesmát na celé kolo. :)) Připomnělo mi to: Hoří horní heršpická hospoda Hrbatý hrozen. Ale lepší. :) ST
» 28.11.2013 - 11:48
Kajuta: ...tak jsem si našla "Hoří horní..." a smíchy slzím ještě teď... to je tedy "hustoles"... :-)))))
Díky moc!
Díky moc!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Tympán obřích emocí | Následující: Tančící vzpomínka