Nebudím se sám

po nohách tmavá čára v jinovatce
na cestě k první ranní kávě
jež chutná sladce
když rozpouští krystalky
prochladlého těla

myšlenkám v termosce uvolňuji zátku
a zkouším první slovo
aby i dnes bylo na počátku

jinak by Země oněměla

do objímek očí vkládám vnímání
s poctivým vláknem v čiré baňce

na úspornou variantu nejsem dost bohatý
a na žhavení není čas
když mám rád slunce ihned po přeháňce

káva mi zavoní

teď už jsou vzhůru všechny smysly
a i když mají ještě neustláno
volají jeden přes druhého

člověče
dobré ráno