Zmatená kouzlem okamžiku

jsi krásnej
řekneš vždycky tak nenadále
že tomu skoro uvěřím

a navíc vím
že po těch slovech vždycky přijde pohlazení

takové letmé
ale až po okraj plné citu

vydrží mi až do úsvitu
před kterým ukryje mi tvář ranní milování
abys mi nemusela říci
že ses předtím spletla

v té chvíli ještě ani tvoje krása pro nový den
zcela nerozkvetla

vlasy se rozcuchaly pod náporem snění
oči mají panty ztuhlé únavou

klekáš si
a necháváš mě vznášet kdesi nad hlavou
abych nemohl napovídat
kde jsou ta místa
jimiž roztepeš mi žíly na spáncích

tvé ruce křečovitě chytají se mých
a pak se vrací zpátky do volného pádu
podepřít těžké plody přezrálého vinohradu

jsi krásnej
necháš se opět zmást kouzlem okamžiku
a svými nehty vyrýváš mi do kůže
naše monogramy

a já
tam někde vysoko nad hvězdami
beru tvá slova vážně
pečlivě je skládám a přidávám je do pohádky
z níž se mi nikdy nechce zpátky