Okovy plné vzpomínek

vzpomínka
vmotaná do kola starého rumpálu
jímž se ji snažím dostat zpět

zkouším to naposled

otočit klikou je už stále těžší
a kromě toho
většina je těch
jež nepotěší

ty vylévám rychle zpátky
než se usadí
a přinutí mě zapomenout na tu zamotanou

je trochu pochroumaná
když si ji beru stranou
a zadívám se do hlubokých kukadel
která na mně tehdy mohla nechat
stejně jako já na ní

mohu si dovolit jen krátké rozjímání
neboť se stmívá
a já chci vyslat ještě spoustu věder pod hladinu
abych si neodepřel to
co bylo dál

moc jsem ji miloval
čas ale dávno setřel všechny její vůně
chuť jejích rtů
i zvuky smíchu po mých klukovinách

oči mi dráždí zvířený prach
tak je to dávno

provaz okovu je najednou moc krátký
odvazuji ho a nakláním se nad okraj

myslel jsem
že to dokážu
ale má rovnováha nejlepší už není

ruce mám spálené od lana
jehož konec křečovitě svírám mezi vzpomínkami
protože tam
kam nedosáhne
je zapomnění