Sněhulák z nakradených nálad

ramena bolavá po rakvích
pohřbených myšlenek
z očí šlehající vztek
obličej šedavý jako městský sníh

tak ho zná celá ulice

každé ráno uchopí za násadu
zlost
a vyjde z vrzajících dveří
shrabovat z tváří kolemjdoucích
úsměvy a vyrovnanost

žádné sny nemá
ani touhy
jen tu a tam ho láká
z hromady nakradených nálad
zkusit postavit sněhuláka

šlo by to snadno

nic se mu na tváře nelepí víc
než rozšklebené ksichty
demonstrantů dobré pohody

namočil by je na chviličku do vody
aby nabobtnaly do patřičné hmoty
a do soboty
by se radost
stala sněhulákem

už pro něj má i místo

uprostřed kolejí
před prvním ranním vlakem