*PRINCIP NADĚJE*

V naději žena už musela být,
by za pár měsíců mohla zrodit
chlapečka, jak manžel nadějně doufal,
jinak by třeba si možná i zoufal.
Ač ona děvče jen chtěla by raději,
chlapečka teprve potom má v naději.

Nakonec přec jenom chlapec to byl,
co se jí –jak ON si přál- narodil.
Oba pak doufají s nadějí velmi,
že Bůh je obdaří dalšími dětmi.

Do školy chodil žák s nadějí pevnou,
že tam nepropadne ani jednou,
že časem zdolá i maturitu,
neb s nadějí vstoupit chce na universitu.

Když pak syn kompletně pro život vzdělán,
dělá si naději, má silný elán,
aby si vydobyl budoucnost jistou
s nadějí, že najde i pannu čistou!


Oni pak starší už nadějně zas
doufají, že se jim urychlí čas,
by totiž s definitivní nadějí
dostali důchod svůj dříve než později.

Když se pak smrt dotkne jednoho z obou,
zdraví se nadějně „na věčnou shledanou...!“