BOJ

Je pozdě večer. Je tma! Lea se zdržela na lovu v lese, když tu zaslechne volání o pomoc, vyběhne směrem, odkud zvuk přichází. Slyší přicházet zvuk ze severní části lesa, běží tam. Je zvyklá lovit zvěř a umí se pohybovat potichu a zároveň rychle. Jak se postupně přibližovala, volání sílilo. Přibližuje se čím dál tím blíž, když tu náhle volání utichlo. Lea pokračovala stále blíž k místu, odkud volání před chvílí slyšela naposledy. Když tam asi po 5 minutách doběhla, našla pouze stopy, směřující pryč odtud.
Stopy byly obzvlášť velké, větší než dospělého muže, a když se podívala z větší blízkosti… Ulekla se. Byly to stopy podobné lidským, ale bylo jasně vidět, že nohy toho tvora musejí být chlupaté. A když se podívala ještě lépe, zjistila, že vedou na obě strany, jak směrem k ní, tak od ní. Mezi těmi velkými stopami uviděla ještě jedny menší, ty však vedly pouze směrem k ní. To znamenalo, že zpět byla ta osoba s menšími nohami nesena.
Lea přemýšlela, má-li stopy sledovat, nebo jestli nemá jít varovat vesnici, protože se od ní právě nacházela jen kousek.
Rozhodla se, že bude sledovat stopy.