BOj- 2. kapitola- 1. část

Lea v lese vyrůstala a znala každičkou část. Otec jí umřel, když jí bylo 7 let, a ona se od té doby učila zacházet se zbraněmi, aby se mohla postarat o matku a mladšího bratra. UŽ od svých dvanácti let chodí každý druhý den na lov a vždy přinese alespoň zajíce. Nejlíp umí zacházet s lukem a házecími noži a trochu i s mečem, který nikdy nenosila u sebe.
Lea Místní lesy znala velmi dobře. Díky tomu věděla, kam míří. Když se přibližovala k místu, kam vedli stopy, začala cítit vůni pečeného masa. Tábor byl rozložen uprostřed velké mýtiny obklopené stromy. Uprostřed tábora byl oheň, nad kterým se opékalo maso. Lea hned poznala, jaký tvor se na rožni opéká. Byl to Medvěd Karský. Nejobávanější tvor v okruhu několika stovek kilometrů. Kousek od ohně byli nějací tvorové, byli velcí, a celí chlupatí, nejspíš to jsou ty Potvory, jejichž stopy viděla cestou sem ale nenapadlo ji, co by to mohlo být, nejspíš je využívali jako otroky. Na druhé straně tábora byl svázaný nějaký člověk s roubíkem v puse. Na okrajích tábora, byli dvě hlídky na východní a západní straně, avšak obě hlídky seděli skleslé na zemi a odpočívali, nejspíš měli těžký den.
V táboře byli čtyři stany, jeden z nich byl však trochu větší než zbylé tři. Venku byli jen tři osoby hlídači a jedna hlídající maso nad ohněm. Lea zapřemýšlela, kdo by mohl být ta svázaná osoba. Po několika minutovém váhání se rozhodla, že se proplíží do tábora. Jak se přibližovala, začali se objevovat hlasy, většina z nich byla z většího ze stanů. Začala se k němu plížit.
Když se nepozorovaně připlížila k onomu stanu, který nebyl z látky, nýbrž, jak po pořádném prohlédnutí zjistila, z ovčí kůže.
„vlna je pravděpodobně zevnitř, aby udržovala teplo“ napadlo ji. Ale nyní se zaměřila na hlasy. Mluvili nějakým cizím jazykem, protože Lea nerozuměla ani slovo. Po dalším naslouchání se stejně nedozvěděla nic. Náhle ta osoba u ohně něco zavolala a všichni se začali přibližovat k ohni. Nastal čas tábor opustit.