Miss dobré naděje

sprchuješ se a nevidíš
kam voda spěchá
skoro netknutá
jen trochu zmatená
z tvé čistoty

je rozzářená jako ty
protože štěstí bývá nakažlivé
a dá se dělit
jsou-li dlaně otevřeny

pomalu stékat po zákoutích ženy
je splněný sen každé kapky
i zvědavého pramínku

jsou okamžiky
které stojí za zmínku
třebaže nepřevrací dějiny

oslněn světlem
přecházím zrakem na stíny
jež na stěně mi přehrávají
podmanivost tvé siluety

na dojmy nestačí mi věty
tak mlčky střežím tu posvátnou chvíli
připraven bít se za ni jako Aramis

sprcha už umlkla
a jenom pár krůpějí bloudí po tvém bříšku
kterým jsi zkrásněla
i když ti vzalo
parametry Miss