Výlet za horizont

už dávno jsi nahlédla za horizont
a pochopila taje nekonečna

do kroků přenášíš své touhy
jako slečna
na snivé cestě do náruče idolu

u stromu s opršelou značkou
přikládáš k mapě buzolu
abys zbytečně nebloudila
a neztrácela čas

štěstí jsi odmítla dát
osudu napospas

chceš si ho sama hledat
ve vysoké trávě

ve chvílích odpočinku
rozhlížíš se po výpravě
pro niž ses stala průvodkyní

procházíš nejkrásnější zámky
podmanivá města
nahlížíš do obřadních síní

jen lituješ
že pohlednice
občas zabloudily do schránek
jež nikdo nevybírá

brouzdáš se potokem
a potom trpělivě čekáš na břehu
až bude voda zase čirá
pro tření lipanů
jež tvé nohy vyrušily

v takové chvíli
se střelka na kompasu zastaví
protože azimut jsi před ní
na okamžik skryla

pocity vkládáš do herbáře

pečlivě je třídíš
aby zbylo místo na ty
jež jsi ještě neprožila