Pojď ke mně blíž

pojď ke mně blíž

nesměj se
já vím
že se právě objímáme
ale stále jsi moc daleko

kdosi na nás z křoví za řekou
pouští zrcátková prasátka
dámy nechaly si ušít úsměv na míru
páni smyslně hádají
co máš pod šaty

jsme středem vesmíru

tak už se prosím podlom v kolenou
a pusť mě na chviličku do třinácté komnaty

neboj se
budu našlapovat po špičkách
jsem přece šťastný
že tam smím

urovnáš ubrus na slavnostním stole
já zatím znovu rozvoním
pobledlou kytici růží
a pošeptám ti ještě jednou
ať jdeš blíž

bude to krásné
uvidíš

potichu zhasneme slunce
protože místo něj nám nyní
bude svítit Země

potom už přestanu naléhat

budeme na místě

já v tobě
a ty ve mně