Jsi tlustý

Jsi tlustý

A sedm loktů kabát. A sedm loktů na gatě.
Jsi tlustý, králi Jiříku. Být pohan, kleji bohatě.
Jsi velký. Tlustý, Králi náš. Můj šat i ale sluší.
Přes to, že křivou hubu máš. Máš rovnou, čistou duši.

Dal jsi mi látky na šaty. A rozkaz jsi mi dal
A rozparky a sámečky. Jak dáti tomu pytli tvar?
Záševky, poutka, střapečky. A krajek dlouhá šňůra.
Pro dámy pohled vzrušivý. A pro mne noční můra.

Fridrich si tvoji dceru bral. Ty v šatu ses mu zhlédl.
Mě stejný šíti přikázal. Až na zem jsem si sedl.
On hubený je jako lunt. A ty jsi jako bečka.
Jak tyhle šaty vymyslím? Ó, jak tohleto přečkám?

Kunhuta, moje královna, mě neustále pobízí.
Má práce se však vyrovná všemu, co jiní nabízí.
Tak šiji, stříhám, vyšívám. Dva týdny v jednom kuse.
Dneska jsem ani nesnídal. Od rána neměl v puse.

Mám gatě, krátký kabátec. A šiji košili.
Tři lokte krajek. Opasek. Široký límec bílý.
Být platnéřem, či zbrojířem. Co já bych za to dal.
Já okul bych tě pancířem. Železný byl bys král.

Však látky, krajky, knoflíky, mi Pán do vínku dal.
A ty jsi vládce veliký. Dvojího lidu král.
Dnes již ty šaty došiji. A půjdu ti je dát.
Ni Antonio Marini nenosí lepší šat.

Na hrad jsem přišel zvesela. Mám krále svého rád.
Pravá ruka mne bolela. Byl těžký tento šat.
Ty nebyl jsi však na hradě. Zas boj ti klid tvůj vzal.
A nebyl tvůj kůň v ohradě. Štolba na seně spal.

U Vilémova porazils zrádného Korvína.
I když se snažil ze všech sil, jen smutně vzpomíná.
Potom po tobě sáhla smrt. Trůn Jagellům jsi dal.
Pláči a se mnou celá zem. Vždyť zemřel český král.