Čekej

Čekej

A nyní tady ležíš, pod deskou kamennou
Má bazilika stojí. A má být hrobkou tvou.
Slzy mi tváře smáčí. Třesu se v kolenou.
I když tě kryje kámen, stále jsi láskou mou.

Již neplač, krásná paní. Máš stále lásku mou.
Ač pod kamenem ležím, dál jsem přítelem tvým.
Bůh šedesát let dal mi. K tomu i přízeň tvou.
Já potkal v tobě lásku. A byl jsem šťasten tím.

Václav a po něm Rudolf. Odešli za předky.
Já zůstala jsem sama. Byly to časy zlé.
Až jednou objevil ses. Jako sám anděl. Ty.
Vše zlé zmizelo kdesi. A já v náruči tvé.
.
Byly to krásné časy. A silný byl můj hlas.
V Týřova kobce temné, jsem o tvé kráse snil.
Bylas vtělením krásy. Já znal každý tvůj vlas.
A na Moravě krásné jsem po tvém boku žil.

Chrudim, Poličku, Mýto. Hradec jsem prodala.
Vždyť Moravě krásné, jsem s tebou chtěla žít.
Když král se ujal moci. A moc jej objala
Když v Hradci, Jaroměři, nemohls se mnou být.

Ač kolem roky letí, krása ti zůstala.
A moudrost, něha, víra. To vše ti neschází
A špitál, kostel, klášter. Vše jsi budovala
Jsi rázná, pilná, silná. A Bůh tě provází.

Tys zemřel. Já jsem sama. Stavím a rozdávám.
A věkem nezkřivena, jdu dál za cílem svým.
Čekej. Já jednou přijdu. Až budu pochována.
Pak setkáme se zase. Na věky budeš mým.

Já zemřel. Ty jsi sama. Já byl jsem pochován.
V tvé bazilice ležím, pod deskou žulovou.
Však lásky naší plamen, ať hřát tě nepřestává
Vždyť dlouhé léta planul. Vždy byl nám oporou.

Tam v bazilice. V Brně.
Tam leží pospolu.
Nad hlavou čas jim běží.
A v srdcích mají klid.
Mrtvi tu roky leží
Vždy chtěli být jen spolu
Tak slyšme příběh lásky
A nechme je již být...