Tápu

Tápu

Pod okny týdny mi sbíječky buší.
Okna se třesou. Já slyším jen šepot.
Velké jsou sluchové ztráty mých uší.
Bušení bucharu je jak datla klepot.

Baby se před krámem o něco hádají.
Děti se rvou a já neslyším brekot.
Sirény sanitek uši nevnímají.
Brzdy aut za zády. Ani psí štěkot.

Tápu tu městem a ticho mne provází.
Podivné, šedivé, špinavé šustění.
Protivně šumy mne životem provází.
Zapínám sluchadlo. Nic se však nemění.

Z busu jsem vystoupil. Les na mne mává.
Vysoké sosny mi na pozdrav kynou.
Borůvčí, maliní. A zelená tráva
Do trávy uléhám. Obláčky plynou.

Voňavé, šťavnaté, báječné ticho.
Větřík mi zpívá tu písničku léta.
Šišku mi ze stromu shodil na břicho
Do vousu jehličí ze smrku vplétá.

Vstal jsem a zvolna se procházím pod stromy
Cestami známými dlouho se toulám.
Nemyslím na auta. Na domy. Na lidi.
Ne. Tady netápu. Tady jsem doma.