Mňoukání

Mňoukání.


Zas slyším ty tlapky, jak komnatu měří!
Jak zlehýnka plíží se pod oknem mým.
Jak tichounce plíží se od okna k dveřím.
A plíží se k posteli! Myslí snad, že spím?!

Za oknem hromy hřmí. Blesky je provází.
V oltáři ukrytý na smrt tu čekám.
Kočičí mňoukání v nocích mne probouzí.
Lidí a bouře a koček se lekám.

A já sám tím vinen jsem, co noc po mě žádá.
Po krvi mé touží řka: „Nožem se bodni“.
Bůh obavy z lidí na hlavu mou skládá.
Já trápím se strachem. A slábnu den po dni.

Mé zdraví je chatrné. Jíst mohu jen málo.
Jed v jídle je přichystán. Tím jsem si jist.
Můj vrah je již připraven. Prý se mi to zdálo?
Prý mám si vzít Písmo, však neumím číst.

Já v oltáři ukryt, tak potmě tu sedím.
Mám strach. Je mi zima, jen v košili bílé.
A poslouchám tlapky, jež po dlažbě chodí.
A hromy a blesky. Zvuky potměšilé.