Šmouhy

Šmouhy

Mám zavřené oči a pouze tmu vnímám.
Hladí a chrání je obkladek chladný.
Vavřinče svatý. Ty víš, jak se týrám.
Když snažím se ukrýt, že zrak můj je vadný.

Že s korunou zdědil jsem slepotu jistou.
Že zrak můj je slabý jak vrstvička ledu.
Že vidím jen podivnou šmouhu nečistou
Tam kde stojí vojsko. Jež do bitvy vedu.

„Teď připni mi zbroj a meč, panoši věrný!
A do bitvy půjdeme, jako již vícekrát.
Dnes nemáme přežít. Náš osud je černý.
Chci ale se bíti. A s nemocí neprohrát!“

Ten boj je můj poslední. Nemohu dále.
Jsa slepý a bezmocný, již nevím, jak dál.
Ať Češi se radují. Nechtějí krále.
Tak budiž jim přáno. Dnes padne zde král.

"Sem se štítem zlaceným. Kopí mi dejte.
Můj kůň se již třese jak osiky list.
O statečném králi, pak písně si pějte.
A do kronik pište. Snad budou to číst.

Jak v bitvách jsem bojoval pro čest a slávu.
Snad přečtou si příští, jak vládnul jsem říši
Jak šlechtu jsem odvrhnul. Vím, byl jsem v právu.
A o lásce k Čechům ať v kronikách píší.

Tak otěže koní teď napevno spleťte.
A veďte mne na zteč! Tak veďte mne v boj!
Mí rytíři věrní. Jak vichřice leťte!
Jak divokých, lesních včel, zuřivý roj.“

A otěže koní jsou svázány troje.
A kopí se sklonila. Koně již běží.
Mrak šípů je vítá. Král šípy však nevidí.
Mrtev tu leží.