Instantní vzpomínání

vyklepu prach ze starých kecek

a na kamenném zápraží

se vrátím tam

kde jsem rozdával své kochání



zas ležím na stráni

pod stromem

vedle nějž se cítím mladý



na chvíli pošlu oči do zahrady

a počkám

až se vrátí s úrodou



jak vážka

jež váhá nad vodou

přemítám nad hromádkou

instantního vandrování



nikdy jsem neměl stání

až teď

kdy oči nabízejí misku rybízu

a nos je drážděn novou vůní z kuchyně



hovězí na víně

usmívám se nad svou zradou

vůně konvalinek



táto

pojď si hrát

volá mě synek

a z prachu na zápraží zkouší stavět hrad



na nohou zbrusu nové kecky

před sebou spoustu cest



jednou bude také

vzpomínat