V Jiříkově vidění

odlesky křemenných hrotů

se zapichují do zorniček

a odpoledne stárne

plné vrásek dlouhých stínů



na vteřinu

stojí čas v pozoru a v zamyšlení

kolik dne nám ještě nechá

k žití



tvůj dech nabírá sílu vlnobití

výstřih mu taktak odolává

a nebýt mých pohotových rukou

měly by agentury další velké téma



jsi rozcuchaná jako chryzantéma

a také tak voníš v objetí



básník tohoto století

je v nevýhodě



všechno je napsáno

všechno je vyjádřeno



chtěl bych ti tolik říci jinak

ženo



možná ten křemen ze začátku své básně

rozsypu v mraveništi

ochutnám kouzelného hada

(abych se domluvil)

a sjednám s čipernými klenotníky

výrobu šňůry

s níž den nekončí

a slunce nezapadá