Bez stínů se obejdeme

slunce zapadá za tvou hlavou



mhouřím oči

u konce dlouhých stínů ňader

a žasnu

kolik má podvečer vůní



tajemná bytost uvnitř cítí

že jsem u ní

slastně se převaluje

a v kůži zkouší patou dělat jamky



jednou jí koupím pytlík skleněnek

a také notes na poznámky

o prvních prohrách

a vítězstvích



kdyby byl na tvém bříšku sníh

klouzala by se jako velká holka

mrkla by na mě:

mámě ani muk



co když je ale uvnitř kluk?



slunce už dávno nahradil tvůj úsměv

bavíš se mými rozpaky



stíny se schovaly do příšeří

prý obejdeš se bez nich



já taky