Vepsán do skály

Vepsán do skály

Ramena zmizela, tvými pohlcena,
jsi vetknun v praskliny skal mých
ledňáčkem zdáš se být,
co zasunut v květy
pod nánosy bahen se drolících

Jen skála a ty vepsán v ní...

A kdybych napsat měla
snad tisíc vět, stačit nebudou
jedinému slovu, jak moc
jsme jednou, přesto napůl
a v půlce zlomenou
větví jasmínu, z níž podzim
dávno listoví sčesal hřebeny,
dlaní svou

Jen skála a ty vepsán v ní...

Zima pokryla bedra tvá a horký dech
jenž vzduch protíná, kreslíce
obrazce na chladných sklech,
žádá úpěnlivě, buď dál
návštěvou nezvanou v mých snech..

Dál nic již není...
Jen skála a ty vepsán v ní...