Šapitó

„Prosím vyčkejte, systém nabíhá“, typická ranní hláška. První krok z postele vede k notebooku, zapnout a nechat rozběhnout, co kdyby po nás někdo na netu, facebooku, twiteru a co já vím kde ještě neskonale toužil. Až tak, že by nedošel k domovnímu zvonku a zazvonil. No, většinou po nás tak urputně neprahne nikdo, jen dychtíme, aby někdo dychtil. Mám stopadesát přátel na FB, když jsem minulý víkend potřeboval píchnout s přestěhováním skříně, zjistil jsem, že nemám komu zavolat. Pche..
Teprve poté vše ostatní,ranní rutina.
„Brouku, co si dáš na snídani“, žena je zabořená až po lokty v lednici.
Snídani mi neudělala ani nepamatuju, co zase potřebuje? „Dal bych si míchané, ty už jsem neměl ani nepamatuju!“
„Hm, tak něco jiného, vejce nebyly, měli jen BIO za padesát šest kusů, mazec co? Zkusím cinknout Vlastě, nedávno si chválila, že jí prodává sousedka domácí. Představ si, je jediná na vesnici, kdo chová slepice! Sranda, co?“, řehtá se, když maže chléb máslem. Teda margarínem.

Tak nevím, čemu se tak přiblble směje. Asi ještě neviděla zprávy. Ženský! Všechno zlehčujou. Směje se tomu, že nemáme na pitomý vejce, my v paneláku, ani lidi na vesnici.
Zrušili záhony, kurníky, že budou nakupovat za levno a bez práce v hyper-super-pennis marketech. Postavili pergoly, bazény a nakupujou defektní zeleninu a maso z pásu, dávno předražené. Ale bazény přece nezasypem, jen na tu vodu a chémii do ní už peníze dávno došly!
Ani nevím, jestli mám ještě chuť snídat.
My nemáme na vejce a nějaká slovenská coura, podržtaška a rozhoďnoha si bere ročně skoro mega prémie k výplatě. Ta asi nepostupuje dle novodobého hesla slípka na každý panelákový balkón. No jo, kdepak, služebním autem si nechává vozit večeře..služební auto, služební sýr, služební hranolky a služební tatarka.. A pak služební sex s principálem, který tomu cirkusu dělá tvář. Jsem doma, panáček je praktikující křesťan, to on se určitě drží hesla „miluj bližního svého“. Jsem ateista, díky bohu!
Diskuze pod články je teda jako vařící kotel, cenzor si asi odskočil na ranní kafe, nejspíš ho vyhodí. Tolik prdelí, kurev a čuráků jsem na diskuzi ještě neviděl, nestíhají mazat hošani..
Dneska teda snídat nebudu, by mi ten chleba přišel sakra hořký.
„Nedělej nic, nemám hlad, kurňa“, to byl teda pohled.
„Nechej to nádobí a poslouchej: Po propuštění z vazební věznice, si nazula vysoké podpatky a procházela se ruku v ruce s expremiérem po Praze. Moc jí to slušelo, zhubla, vazba jí prospěla“
„Hm, no jo“ zahučí bez zájmu z kuchyně. Ta se mi snad zdá. To je přesně ten přístup, který za to může. Lidi už se neuměj ani rozčílit, když jim deptaj po zádech, jen se shrbí ještě víc. A mlčí.
Stejně jako já teď, páč nevím co říct.
To máme demokracii teda. Demokraticky je necháme, ať si demokraticky dělají co chtějí, demokraticky hrabou pod sebe a my? Demokraticky můžeme nahlas nadávat, demokraticky držet hubu, protože nám to demokraticky stejně k ničemu není.
„Na oběd chceš buřtguláš nebo salám v těstíčku?“,ozve se z kuchyně stále ještě v dřezu ponořená žena.
„Nemůžeš udělat kus masa? Kuře? Guláš?“
„Ok, tak buřtguláš“
„Děláš si prdel? Copak párky jsou maso? Vedle masa ani nestály!“ s ženskou se člověk prostě nedomluví!
„Neboj, koupila jsem lepší, četla jsem leták a mají 30% masa!“
Bezva, tak to mě teda uklidnila. 30% masa, to je fakt hodně. Krmí nás takovým sračkama, ale v hospodě si uleželou svíčkovou z předchozího dne nedám. Tak já už nevím..

Prolítnu další weby s aktualitama a nenašel jsem ani jednu pozitivní zprávu, do prd... Kojenec v kontejneru, tunel Blanka, prezidenská amnestie bez viníka...vztekle noťas zaklapnu a jdu si zapálit z okna. Na uklidnění. Nikotin prý pomáhá. Na mě už to nějak nezabírá nebo co.
Za dvě hodiny sedím u stolu a s pravděpodobným výrazem tupé ovce jdoucí uvnitř stáda, odevzdaně přežvykuju beztvaré kusy sojové moučky, slepené do adekvátního tvaru rozemletými kostmi a šlachami, které dnešní obchody hrdě nazývají párky. A my jim to doslova žerem.