MLHOVINY - Petr Stojan 1979

MLHOVINY
Petr Stojan 1979

Za noci
kdy měsíční svit
tě hladí
a mazlí se s křivkou
tvého těla
pod peřinou
sníš o štěstí
A za rozbřesku
sbíráš
rozutíkaný sny
na pavlači
***
Schovám
tě do vánku
zapletu do sítí
Schovám tě do snů
a do pohádek
Utkám ti z mlhoviny šaty
a až se staneš
hvězdou
budu tě vyhlížet
každý večer
u okna
na Mléčné dráze
***
Vztahuji ruce
ke snům
v nichž ses mi zdála
neskutečná
krásnější
jak v jarním slunci kvítek
Sny se nedají pohladit
ani pohýčkat
rozplynou se
v dým
***
Jaro se probouzí
ve stromech
a já chodím alejí
do setmění
Abych tě potkal
na konci cesty
rozesmátou
štěstím z prvního jarního dne
***
Podzim žloutne ve veřejích
a listy poletují
a vznášejí se nahoru
k horizontu
aby se na chvíli ještě polaskaly
ses sluncem
a pak tiše
se snášení k zemi
aby tam odumřely
***
Až jednou tě potkám
na konci ulice
brouzdající se kalužemi
přidám se k tobě
Co na tom
že mám jen jedny boty
a dluhy na klice
Jdem spolu
vítat déšť
***
Mráz nakreslil na okna
zimní květy
k ránu
kdy jsi spala
v ruce jedné medvídka z plyše
a v druhé touhu
co nepřichází
***
Odejdu
tiše
z tvého snění
Jen na okamžik
na vteřinu

A pak se tam budu vracet
celý život
po troškách
***
Touha
mě pálí v dlaních
a v smutných nocích
kdy nemohu spát
hladím
tvůj stín
na prázdné
posteli
***
Chtěl jsem jednou
říci lidem pravdu
a oni mě za to ukamenovali
skutky
Od té doby mlčím
***
Myšlenky
tají a břednou
jak vločky sněhu
za oknem
a já ztrácím tvé stopy
v chaotickém davu
Ne lásku je políčeno
a přec nám uniká
***
Píšu ti dopis
který nikdy nebudeš číst
říkám ti slova
která nikdy neuslyšíš
Ozvěna se vrací jak bumerang

V duši mám neklid
Co když se jednou dozvíš
že tě miluju?