Poklad hraběte Krvína - Část I.

KAPITOLA 1 – PRVNÍ OBJEV
„DĚDO, A POD ZÁMKEM JE VÁŽNĚ ZAKOPANÝ POKLAD?“ PTÁ SE IVETA SVÉHO DĚDEČKA KVÍDA. I KDYŽ IVETA VE SKUTEČNOSTI VÍ, ŽE TAM NĚJAKÝ POKLAD JE, CHCE SE DOZVĚDĚT OD DĚDEČKA VÍCE, NEŽ VÍ. ANI JEJÍ BRATR MICHAL TOHO O ZÁMKU A PRÝ UKRYTÉM POKLADU MOC NEVÍ. VÍ AKORÁT, ŽE SE ZÁMEK JMENUJE KRVÍN, ŽE HO OBÝVAL MEZI ROKY 1567-1598 ROD KRVÍNŮ Z KRVÍNOVA A ŽE PRÝ JE POD ZÁMKEM UKRYTÝ POKLAD, KTERÝ MÁ OBSAHOVAT ČTYŘICET GROŠŮ, NĚCO NA HORŠÍ ČASY A ROHY, OPRAVDOVÉ ĎÁBELSKÉ ROHY. A KOHO JSOU TY ROHY, TO IVETA ANI MICHAL NEVĚDÍ.
„NO, MĚL BY TAM BÝT ZAKOPANÝ I S ĎÁBELSKÝMI ROHY, ALE TO JE JENOM LEGENDA.“ ODPOVÍDÁ DĚDEČEK NA OTÁZKU JEHO VNUČKY. „JAKÁ LEGENDA, DĚDO?“ VYHRKL NEVRLE MICHAL. MICHAL SKUTEČNĚ BYL NADŠENÝ, ŽE DĚDA MOŽNÁ NĚCO VÍ O LEGENDĚ SE ZÁMECKÝM ĎÁBLEM. IVETA SE TAKÉ DIVILA, DĚDEČEK JIM TO PŘECE NIKDY NECHTĚL ŘÍCT. OBA DVA ZTICHLI, POSLOUCHALI.
„BYL JEDNOU JEDEN ĎÁBEL. TEN ĎÁBEL SE PRÝ JMENOVAL KRVÍN. A TAKÉ TO ODPOVÍDALO JEHO JMÉNU. OVLÁDL CELÉ KRÁLOVSTVÍ KRVÍNŮ. PROTOŽE JE ĎÁBEL NESMRTELNÝ, VLÁDL PŘES NĚKOLIK GENERACÍ, AŽ NAJEDNOU ZEMŘEL. CELÁ OBEC HO OPLAKALA. KRVÍN NEVLÁDL ŠPATNĚ. BYL ROZUMNÝ, AVŠAK CHAMTIVÝ. A HLAVNĚ NEBYL MÍRUMILOVNÝ. VŠECHNY, CO NEPLNILI JEHO ÚKOLY, NEBO JEHO NAŘÍZENÍ, BYLI UMUČENI V ZÁMECKÉ PODZEMNÍ MUČÍRNĚ. DÁL TO NEZNÁM.“ UKONČIL SVÉ VYPRÁVĚNÍ DĚDEČEK KVÍDO.
„SPÁT“ ZAVELEL DĚDA A MICHAL S IVETOU SE ODVLEKLI NA PŮDU, KDE SPALI. VZALI SI PETROLEJOVOU LAMPU A JEJICH TAJEMNÉ STÍNY JE DOPROVÁZELY AŽ DO HORNÍHO PATRA DĚDEČKOVA DOMU. TAM SE UVELEBILI DO POSTELÍ A SPALI AŽ DO MINUTY PŘED DVANÁCTOU. OBA SE VZBUDILI. „KOLIK JE?“ KŘIKLA IVETA NA MICHALA. „NEVÍM“ POŠEPTAL IVETĚ MICHAL A ROZSVÍTIL PETROLEJOVOU LAMPU. ZAMÍŘIL SMĚREM NA KUKAČKOVÉ HODINY A RAFIČKA UKAZOVALA NA NECELOU DVANÁCTOU HODINU. HODINY ODBILY DVANÁCTOU A DO OKNA VLETĚL KÁMEN S PAPÍRKEM. „TEN KÁMEN ROZBIL OKNO“ ŠÍLELA IVETA A KLIDNÝ MICHAL ŠEL PRO ZÁHADNÝ LIST PAPÍRU. BYLO TAM PSÁNO: „POKLAD STEJNĚ NE…“ TĚMITO SLOVY MICHAL UKONČIL ČTENÍ. „PROČ NEČTEŠ DÁL?“ „DÁL TO TU NENÍ, JE TO TU ROZTRŽENÝ“ ŘÍKÁ IVETĚ MICHAL.
„JDEME SPÁT“ ŘEKL MICHAL S TÍM, ŽE TO VYŘEŠÍ RÁNO. OBA DVA SE RÁNO PROBUDILI A ZKOUMALI, PROČ TO TAM NĚKDO HODIL VE PŘESNÝCH DVANÁCT.
MICHAL S IVETOU NENÁPADNĚ DUMALI NAD PAPÍRKEM I U SNÍDANĚ. ALE TAK, ABY TO DĚDEČEK NEVĚDĚL. NECHTĚLI MU TO ŘÍKAT. PŘEMÝŠLELI, CO BY MOHLO ZNAMENAT POKLAD STEJNĚ NE… „HELE, CO KDYBY TO BYLO, NENAJDETE.“ VYHRKL MICHAL PŘI OBLÉKÁNÍ NA IVETU. „MĚ ZASE NAPADLO, ŽE BY TO BYLO, ŽE POKLAD STEJNĚ NEEXISTUJE.“ ŘEKLA IVETA A OBA SE HÁDALI, ŽE MÁ PRAVDU ON, A NE TEN DRUHÝ. MICHAL S IVETOU SI ŠLI HRÁT A ČÁSTEČNĚ I DUMAT DO LESA, KDE JE ZŘÍCENINA. ŠLI TAM A NAŠLI TAM PAPÍREK S PÍSMENY. „ČTI, IVETO“ ŘEKL MICHAL. „… NAJDETE NA ZÁ… „IVETA SKONČILA. „ZASE KONEC?“ ZEPTAL SE IVETY MICHAL. „JO“ ODPOVĚDĚLA IVETA. TEĎ PŘEMÝŠLELI ZASE NAD „ZÁ“. „ŽE BY TO BYLO NA ZÁMKU?“ NAPADLO IVETU A MICHAL LEHCE PŘIKÝVL. ZÁMEK BYL VOLNĚ PŘÍSTUPNÝ A TAK IVETU S MICHALEM NAPADLO, ŽE DALŠÍ VZKAZ BUDE TAM. ŠLI NA ZÁMEK A CESTOU NAŠLI DALŠÍ PAPÍREK.
„TEĎ ČTI TY, MICHALE“ KŘIKLA PRO ZMĚNU IVETA. „DOBŘE, ČTU. … MKU ALE NA ZŘ…“ MICHAL JAKO U VŠECH LÍSTEČKU SKONČIL ČÍST V POLOVINĚ SLOVA. „KONEC“ POVÍDÁ IVETĚ MICHAL. „JDEME NA ZÁMEK, ALE CESTOU SE MUSÍME POOHLÍŽET, ABYCHOM NĚJAKÝ LÍSTEČEK NEPŘEHLÍDLI. „TAK, JSME NA ZÁMKU“ KŘIKL SI SÁM PRO SEBE MICHAL. „NEKŘIČ“ ŠEPTLA IVETA. V ZÁMKU BYLY OTEVŘENÉ DVEŘE A TAK VSTOUPILI NA NÁDVOŘÍ. „TAK, KAM JDEME?“ IVETA JAKO KDYBY NĚCO SLYŠELA A TAK SE OTOČÍ ZPÁTKY K HRADNÍ BRÁNĚ. „MYSLÍM, ŽE ZPÁTKY UŽ ROZHODNĚ NE“ ŘEKLA VÁŽNĚ IVETA. „TOHLE JE JEDINÝ VCHOD DO ZÁMKU“ ŘEKNE POTICHU MICHAL A JDE SE PODÍVAT KE STUDNI, KDE VIDÍ NĚJAKÝ PAPÍR. „ČTU … ÍCENINĚ NEDALEKO STA… KONEC“ TÍMTO SLOVEM ZAKONČÍ IVETIN BRATR ČTENÍ PAPÍRU.
„UŽ MÁME DALŠÍ ČÁST“ KŘIKL JÁSAVĚ MICHAL. „JO, ZNÍ TO POKLAD STEJNĚ NENAJDETE NA ZÁMKU ALE NA ZŘÍCENINĚ NEDALEKO STA…“ DOŘEKLA IVETA. „TO TEDA ZNAMENÁ, ŽE POKLAD NENÍ POD ZÁMKEM, ALE POD ZŘÍCENINOU NEDALEKO NĚČEHO, CO ZAČÍNÁ NA STA.“ DODAL MICHAL. „TO BUDE URČITĚ NEDALEKO RYBNÍKA STAVOV“ NAPADNE IVETU A SVŮJ NÁPAD SDĚLÍ MICHALOVI. „JÁ MYSLÍM, ŽE TO BUDE U NĚČEHO STARÉHO, TŘEBA U STARÉ KOVÁRNY, U TÉ NEOBÝVANÉ“ ŘEKNE MICHAL A IVETA NENÁPADNĚ KÝVNE. „JÁ BYCH TAM ŠLA, ALE JSME TU UVĚZNĚNI VE STARÉM ZÁMKU“ ŘÍKÁ SMUTNĚ. „JÁ CHCI PRYČ“ KŘIČÍ TŘIKRÁT ZA SEBOU MICHAL A VTOM SE ROZBIJÍ ČTYŘI OKNA A STŘEPY SPADNOU PŘÍMO VEDLE NICH. „BRÁNA ZAVŘENÁ, TO JE GÓL“ ŘEKL SMUTNĚ MICHAL A ZASMÁL SE. „HELE, KÁMEN A PAPÍREK“ KŘIKLA RADOSTNĚ IVETA A ZAČALA ČÍST. „… RÉ KOVÁRNĚ U RY…“ SKONČILA IVETA A ZAČALA ROKOVAT O VYSVOBOZENÍ. „TAKHLE SE PRYČ ROZHODNĚ NEDOSTANEME“ ŘEKL MICHAL A KLIDNĚ UKÁZAL NA VCHOD NA HRADBY A TAKÉ NAPŮL ROZLÁMANÝ ŽEBŘÍK. „ŽEBŘÍK A VÝCHOD“ PŘESVĚDČOVAL IVETU MICHAL A TA RADOSTNĚ KÝVALA. OBA SE RYCHLE HNALI KE ZNIČENÉMU ŽEBŘÍKU. „LEZ PRVNÍ“ KŘIKLA NEBOJÁCNĚ IVETA NA MICHALA A TEN VYŠPLHAL NA PRVNÍ POLOVINU ŽEBŘÍKU. UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ. OZVALO SE ZA NIMI A OBA SE POMALU OTOČILI, A KDYŽ VIDĚLI POSTAVU S ČERNOU KÁPÍ A KOSOU, RADŠI UTEKLI. „JENŽE KAM“ KŘIČÍ NA SEBE MICHAL S IVETOU. MICHAL VZAL DO RUKY KUS CIHLY, ULOMENÉ Z POLOROZPADLÝCH HRADEB A HODIL JI PO OSOBĚ S KÁPÍ. OSOBA CIHLU CHYTILA, HODILA ZPĚT A UDEŘILA SVOU RANOU UŽ TEĎ POLOROZPADLÝ ŽEBŘÍK, KTERÝ SE DEFINITIVNĚ ROZPADL. „TO JE NÁŠ KONEC“ ŘEKLI SI OBA A VTOM POSTAVA S KÁPÍ ZMIZELA A OTEVŘELA SE JIM BRÁNA.