Poklad hraběte Krvína - Část II.

NA NIC NEČEKALI A BLESKURYCHLE UTEKLI PRYČ. MALINKO SE POOHLÉDLI ZPĚT A NAŠTĚSTÍ VIDĚLI JEN ZÁMEK, NE TO CO OČEKÁVALI. „JDEME KE KOVÁRNĚ“ ZAVELEL MICHAL A IVETA SE HO ZEPTALA, ZDA BY NEMOHLI JÍT UŽ DOMŮ, ŽE UŽ SE STMÍVÁ. „JSOU TO PŘECE JENOM DVĚ HODINY CESTY“ ŘEKLA SMUTNĚ IVETA A ŠLA ZA DĚDEČKEM. „NEBLÁZNI“, ŘEKL MICHAL A UTEKL DO LESA. „NAJDE TĚ TA S KOSOU“ ZAČALA IVETA VYHROŽOVAT MICHALOVI A V TOM DĚDEČEK ZAVOLAL NA VEČEŘI. „VEČEŘE, VEČEŘE“ KŘIČEL DĚDEČEK KVÍDO A IVETA S MICHALEM HNED PŘIBĚHLI. „KDE JSTE BYLI?“ ŘEKL DĚDEČEK A DODAL, ŽE JE VOLAL NA OBĚD. IVETA S MICHALEM ZAČALI VYMÝŠLET VÝMLUVY A DĚDA RÁZNĚ KLEPL ZVONEČKEM DO STOLU A IVETA S MICHALEM RYCHLE BĚŽELI K VEČEŘI. „SPÁT“ ZAVELEL DĚDA, AŽ DOJEDLI SVÍČKOVOU S KNEDLÍKEM. MICHAL A IVETA RYCHLE VYŠLI NAHORU A DRUHÉ OKNO BYLO ROZBITÉ. U NĚJ BYL PAPÍREK A KÁMEN. „KOUKNĚTE SE Z OKNA“ PŘEČETLA IVETA PAPÍREK. MICHAL SE HNAL K ROZBITÉMU OKNU A IVETA BĚŽELA NESMĚLE ZA NÍM. „ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ“ KŘIČELI OBA DVA NAJEDNOU. „TO JE TEN S KOSOU, KTERÝHO JSME POTKALI NA ZÁMKU“ KŘIČELI JEDEN NA DRUHÉHO. OTOČ SE“ KŘIKL MICHAL NA IVETU A OBA SE SOUVISLE OTOČILI OKNU ZÁDY. „PAPÍREK“ KŘIKLA IVETA A ZAČALA ČÍST. „POŘÁD VÁS POZORUJI, MŮJ POKLAD NENAJDETE“ PŘESTALA IVETA „…KRVÍN“. IVETA DOČETLA A MICHAL SE POMALU OTOČIL A UVIDĚL ČERNÝ PLÁŠŤ NA OKNĚ. OBA DVA SE ZDĚSILI. IVETA ZAPÁLÍ SIRKOU PETROLEJOVOU LAMPU A HODÍ JI PO ČERNÉM OBLEKU. NEŽ OBLEK SHOŘÍ, UVIDÍ UVNITŘ IVETA PRÁZDNÝ PERGAMEN. HNED MÁLEM SHOŘELÝ PERGAMEN VEZME A ZAČNE HLEDAT SVÍČKU. „ŽÁDNÉ TU NEJSOU“ ŘÍKÁ S KLIDEM IVETĚ MICHAL. „VYŘEŠÍME TO RÁNO?“ PTÁ SE IVETA A MICHAL KÝVÁ. „SPÁT“ ŘEKL MICHAL A OBA USNULI. „UŽ JE RÁNO“ KŘIKL DĚDEČEK ZEZDOLA. IVETA S MICHALEM RYCHLE SEBĚHLI DOLŮ, PROTOŽE NECHTĚLI, ABY DĚDEČEK PŘIŠEL. VIDĚL BY TOTIŽ DVĚ ROZBITÁ OKNA A NEVIDĚL BY PETROLEJOVOU LAMPU. S TÍM, ŽE SE CHCE PODÍVAT, JAK JE VENKU, IVETA ŠLA VEN A VZALA ROZBITOU PETROLEJOVOU LAMPU. BYL NA NÍ VZKAZ. „NECHTE MŮJ POKLAD NA POKOJI, NEBO UVIDÍTE“ IVETA DOČETLA VZKAZ, ZATÍŽENÝ STŘEPY Z LAMPY. IVETA VZKAZ SCHOVALA DO KAPSY A ŠLA SE NAJÍST. MICHAL UŽ MĚL V SOBĚ PŮLKU JAHODOVÉHO ČAJE A IVETA SI DALA KAKAO S BUCHTOU. RYCHLE DOJEDLI, A KDYŽ SE MICHAL OBLÉKAL, IVETA MU UKÁZALA VZKAZ. „DO KOVÁRNY“ ZAVELEL MICHAL PO PŘEČTENÍ VZKAZU. „TAK JO“ ŘEKLA IVETA A OBA SE ODPLÍŽILI VEN. DO KOVÁRNY TO BYLY DLOUHÉ HODINY CESTY. PŘESNĚJI DVĚ HODINY. „HELE, VZKAZ“ KŘIKLA IVETA ASI VE ČTVRTINĚ CESTY. „… BNÍKA STAVOV. TAM BU…“ ČETLA IVETA A MICHAL PŘEMÝŠLEL O BU…“ IVETA MU SKOČILA DO PŘEMÝŠLENÍ A ŘEKLA, ŽE TO ASI BUDE, JAKO, ŽE TAM NĚCO BUDE. „JSME TADY“ KŘIČEL MICHAL, KDYŽ DOŠLI KE KOVÁRNĚ. „HELE, PAPÍREK“ KŘIKLA IVETA A MICHAL ČETL. „… DE NĚKOLIK IND…“. „ŘÍKALA JSEM TO SPRÁVNĚ“ KŘIKLA IVETA NA MICHALA A TEN SE SNAŽIL VYKOPNOUT ROZBITÉ DŘEVĚNÉ DVEŘE. „MŮŽEŠ DÁL“ ŘEKL MICHAL IVETĚ A TA ŠLA DOVNITŘ.