Až se vrátí

Přimhouřila oči a zastínila je proti slunci odrážejícímu se v divokých pablescích od hladiny řeky. Usmála se a dřepla si, než nabrala vodu. Vrátí se brzy. Věděla to, i když měla obavy. Její muž a syn jsou silní. Její muž získal mnoho poct v boji s Pawneei, s bílým mužem jich jistě také mnoho získá. A její syn jel poprvé bojovat. Je statečný jako její muž. Jemně si přiložila dlaň na břicho a usmála se. Až se vrátí...
Prudce zvedla hlavu. Z nedalekého tábora zaslechla radostný pokřik. Nezdržovala se a rozeběhla se zpět.
Ale něco bylo jinak. Něco bylo špatně! Radost utichala. Už zahlédla jezdce, jsou to oni! Ale... Zajíkla se a vak s vodou jí vypadl z ruky. Zmateně sledovala několik zkroušených mužů a ticho v táboře nabíralo na dusivé intenzitě. Radost zmizela. Vystřídal ji plíživý strach. Tak málo?!
Náčelník sesedl z koně. Válečné malování na zachmuřené tváři rozmazané, bohatou čelenku z per pomačkanou, vyšívanou jelenicovou halenu umazanou od krve. Tak hluboký smutek v jeho tváři nikdy neviděla. Na tázavé pohledy odpověděl tichým chraplavým hlasem:
„Bílý muž nepřišel bojovat, bílý muž přišel zabíjet...“
Slunce zhaslo. Svět se zbořil, obrátil v prach. Země se roztočila v děsivém víru. Nevrátí se!

Ilustrace:
http://www.matove.estranky.cz/fotoalbum/moje-dilna/kresby/ilustr
ace/ostatni/zena-001.-.html