Svatební víkend nezaměstnaného

Ahoj,

My co nerozlišujeme pracovní den od víkendového chceme vyhodnotit pár proběhnuvších.
V pátek vznáším dotazy na chystanou svatbu.
Po poledni přijíždí k nám na chalupu přepravní služba PPL s potřebným dílem pro moji Yamahu XJ 900
Po dvou minutách už je slyšet hukot 72 kW = 98 koní
Volnoběžné otáčky střídá rykot plného plynu v pásmu 9000 otáček za minutu.
Manželka kroutí hlavou a cosi mumlá.
Nabízím, že dojedu pro nákup, noviny prostě cokoliv.
Jedu tedy pro noviny s asi 80km zajížďkou.
Zkouším náklony, maximálku, brzdy.
Přes silnice mi přeběhne za dne srnka, pak i několik zajíců.
Zvolňuji.
Mi velí rozum, vždyť mi bude za rok padesát no ne?!
Předávám noviny za hlasitého práskání teplého motoru a chladnoucích výfuků.
Zadní kotouč se zbarvil do fialova.
Nastiňuji Daně plán s tím, jak by mohla sama v klidu jet autem k Martinovi P do Kobylis a pak na svatbu.
A já na motorce.
Hledá v tom logiku?!!!
Proč dva dopravní prostředky a tak!!!
Prostě ženská.
Z donucení podléhám jejímu nátlaku a v sobotu balíme a odjíždíme na svatbu do Krompachu.
Obřad probíhá na lesní nádrži Naděje na lávce nad vodní hladinou.
Poté se průvod nespořádaně vydává k autům lesní cestou.
Vše za hlasitého troubení a jiných volovin co k tomu patří.
Řídím auto a pro varování, že bude nedostatek jídla zastavujeme u hospody.
Něco malého pojíme a jedeme vstříc zážitkům.
Se svatebčany se moc neznáme a s jejich kamarády včetně rodičů vůbec.
Připadám si jako Heřmánek ve „fešákovi Hubertovi“
Jen nemám ty flašky v saku ono by to bylo i nápadné v tom horku.
No tak se to musí alespoň dostat do krve.
První překvapení číhá v okně chalupy, kde bylo provizorně instalováno samoobslužné výčepní zařízení.
Nápis hlásá osm a jedenáct stupňů Svijanského mázu.
Před týdnem mne pustily po vyjmutí ledviny a já mám druhou chránit touto podivnou směskou?!
Zkouším první jedenáctku a po ní následuje osmička.
Pak to přestávám sledovat.
Panáky nepiju – prý nemám.
Jsem přemluven k pohybu a hraju pétanque a pak i bedmington či jak se tyto cizokrajné sporty správně jmenují.
Začínám se cítit, neklamná to známka potu a zvýšené námahy.
V mém věku toto považuji za nedůstojné.
Kdosi cosi skládá ve vojenském stanu.
Vypadají jako kvalifikovaní pracovníci.
Jen je divné, že pracují odpoledne v sobotu.
Pak kdosi hrábne do strun a vše je jasné.
Vondráčkovou nezahrají.
Kdosi hodnotí jejich pokusy o vyladění nástrojů poznámkou, že pankáči neladí.
Myslím, že někdy taky probíhá něco jako přípitek.
Ovšem proslovu se nikdo neujímá.
Muzikanty začínají svrbět ruce.
Kuchař rozděluje guláš.
Alkoholici zbaveni starostí s placením.
Abstinenti bez zábran.
Rodiče, děti, vnuci cítí, že se cosi mění k jejich prospěchu.
A v té atmosféře s plným žaludkem opojeni krásnou přírodou, ženou okamžikem začíná hrát kapela.
Docela jim to odsejpá.
Texty tedy neznám, musím přiznat, jenže bubny mám rád, kytaru taky a sám neumím na nic.
Mladí tancují, staří chvilku zevlují a pak se přidávají.
Dochází k zázračnému uzdravení jedince se zlomenou nohou.
Odhazuje berle, tančí – Lurdy hadr.
Ve dvě hodiny jdu spát.
Reprodukovaná hudba si ze stanu dělá membránu a moje uši jsou v její teči.
Spát není možné.
Spolunocležníkovo chrápání mne však přesvědčuje o opaku.
Ráno se budí jako první Hanka P(pro neznalé ta od větrníčků) a provádí debordelizaci celé spouště.
Na povodně je nasazeno několik tisíc záchranářů a přitom by stačily dvě Hanky – konstatuji.
Provádím ranní odsvinění kartáčkem na zuby a vodou.
Nikoho u vodního zdroje nepotkávám.
Opravuji nefunkční škrabku na brambory.
Nevím jestli k radosti Hanky jenž mne o tuto službu požádala.
Snídáme v krásném prostředí čaj, kávu, a tak za zpěvu ptáků.
Kecáme a pak se i loučíme.
Nikdo pro nás slzy neroní – tak to je smutné co?
No naše svatba to není tak proč taky by, vole říkám si!
Hodnotím to jako netypickou pěknou svatbu s netradičními prožitky.
Při zpáteční cestě jedeme s manželkou do Sosnové kde jsou závody motorek.
Je to docela maso.
Po chvíli se rozhoduji, že pojedeme Kokořínskem.
Manželka tam nikdy nebyla a tak ji ukazuji krásy naší země.
Cesta je fakt moc hezká.
Blíží se večer a probouzí erotické představy a tak mířím ke Lhotě.
Cestou hledáme vhodnou restauraci k pozdnímu obědu a vybírám tu, kde mají jen párky a pepřenky.
Oběd s pitím pro dva za 76,-Kč potěšil.
A blíží se Lhota tak je radost o to větší.
Docházíme k pískové pláži ulehám a usínám.
Výjimečně tedy nešmíruji.
Možná taky proto, že není koho.
Po probuzení navrhuji manželce sex a ona mi dá dvacet pět korun na zmrzlinu z Opočna.
Jsem jak prodejná děvka.
Když já ji mám tak, kurva rád.
V Praze jsme pak už za chvilku.
Rychle do Lídlu pro nějaké jídlo a šampíčko.
To je nápoj nezaměstnaných.
Dám jej chladit, aby vedl k prolomení ledu…
Ale do toho Vám nic není.
Na zdi na mě tupě zírá Tý Vý a zprávy.
Jebu na ně.
Píšu.
Píšu vám, že to znám.
Že nebe může bejt modrý a tráva zelená a láska veliká a motorka silná.

A taky vím, že to tak být nemusí.

Tak snad ať to zkusí.

No ne?!


PS a připomínky k mému pravopisu mějte k paní Krocové co mě měla češtinu naučit a místo toho mě politicky vzdělávala a já ji uvěřil.
Že levice je blíž k srdci a pravice je západ a a a hovno.

Martin V má pěkný auto, děti, byt, vzdělání a něco mu chybělo (šmejdovi) a díky včerejšku mu snad nic chybět už nemůže!

Tak to čecha nasere.
To dá rozum.
Tak se odstěhujte, ať Vám nikdo nezávidí, když a dokud je co.

A nebo radši buďte všem na odiv, že to jde.

Promluvil pán bůh TP ahoj a mějte se