Skoro plný popelník

do popelníku típnu

nedopalek dneška



opět si připadám

jako král Koloběžka



v mikině a džínách

a přitom vysvlečený z kůže

mluvím a okolí mě neslyší

chci skály lámat

a nikdo mi nepomůže



neměl jsem brát vážně

varování ministerstva zdravotnictví

a vybrat si den bez filtru

s vysokým obsahem života



přišla by dívka

jako ta

kterou jsem si vysnil



vypili bychom lahev červeného

a pak bych hltal vybraná sousta

z jejího prostřeného těla



ani by nevěděla

že právě hostí smolaře

se zažloutlými prsty

od nesčetných nedopalků



na popravčím špalku

hráli by si vrabci

a hořely by louče ze smůly

z mých pat



křišťálem z mé duše

by se dala zasklívat

okna mrakodrapů

a náladu bych mohl vkládat

do chechtacích sáčků



už nechci v létě

chodit na klouzačku

a zalykat se dusnem na Silvestra



vždyť všude slyším o paletě života

jaká je široká a pestrá

jenže

než přijdu na řadu

je vždycky vyprodáno





vrabčáci odletěli

sedím na špalku

a v ruce držím lano



nastala osudová chvíle



uvážu provaz na větev

a druhý konec vkládám do nastavené dlaně



trochu se bojím

i když se tvářím odhodlaně



provaz se mírně pohupuje

a já slyším tvé naléhavé

honem



konečně dokouřím až do konce

zavírám oči

a rychle běžím k tobě



po laně nad kaňonem