Docela neobyčejné ráno

už dobrou hodinu se dívám do šálku



přemýšlím

jestli ho dát jako jindy do dřezu

nebo vyklopit obsah na talířek

a pak se začíst do sedliny



dotýkám se ho jako časované miny



na displeji se rychle blíží nula

a tikot hodin tvoří dramatickou kulisu



obracím hrnek na mísu

a opatrně nakukuji pod okraj



rozbředlý jinotaj

začíná budit fantazii



nejdřív mi prozradí

že žiji



to mě sice uklidňuje

ale od věštby jsem čekal trochu více



nad hnědým betlémem

hnědá vlasatice

naznačuje asi nový život



můj?

cizí?

a pokud můj

tak proč?

a jaký?

a co znamená ten potůček vlevo?

proč je křivolaký?



chtěl jsem odpovědi

a zatím mi ten obrázek

posílá jen spoustu dalších

otázek



kromě toho

před chvílí bylo jasno

a teď je všechno černé

nebo tmavě hnědé



zázraky sedlina nedovede

ale já ji převezu



konec legrace

šálek i mísa letí do dřezu

protože už vím

co mě čeká:

musím do práce



jdu ti dát pusu

a napadá mě

že by bylo krásné

kdybychom si jednou zavěštili

spolu



až bude lógr bílý