Neznámá jezdkyně - Předmluva a prolog
Po celkem neočekávaném úspěchu Prachu hvězd a Nepoznaného proroctví, jsem se rozhodla vložit další ze svých prozaických pokusů. Tentokrát klasickou fantasy na motivy DrD. A na co se můžete těšit? Ve vzdáleném světě, na poloostrově Graniel se začínají dít veliké věci. Někteří jsou jejich součástí, jiní doufají, že mohou vše zvrátit, a jsou zde i tací, kteří o ničem nemají ani tušení. Nad celým světem se vznáší jedno proroctví, jako temný mrak, který nikdy neodpluje, dokud se nenaplní. Blíží se válka. Možná poslední, kterou kdy dvě království, Vesfálie a Lacas, povedou. Kdo je ale Posel smrti? V čem spočívá omyl víly Rokittiane? Má vůbec Alexandriina cesta šanci na úspěch? Mohou dva mladíci, kteří nemají kam jít najít útočiště? Dodrží Mistr čaroděj Ikzinog svůj slib? A kdo je vlastně Neznámá jezdkyně?
» autorka: Jackie Decker |
Předmluva
Na samých počátcích mého psaní stála vize a touha, napsat knihu. Když jsem v šestnácti letech začala konečně víc číst, tak v závislosti na trilogiích a románech na pokračování, jako Pán prstenů a Harry Potter, jsem se rozhodla rovnou pro podobně veliké sousto. Jenže ouha, napsat něco takového nebude jen tak…
A to také není.
Protože jediná má osobní a dlouholetá zkušenost s Fantasy byla přes hraní Dračího doupěte, je i Neznámá jezdkyně postavená na jeho principech. Ačkoliv dnes už převážně hlavně v základech.
Podařilo se mi tehdy napsat asi sto dvanáct stran formátu A4 ve Wordu. Ale pak můj tehdejší přítel zformátoval disk, a já přišla o vše, co jsem do té doby měla napsané. A to nejen z tohohle románu, ale i z jiných pokusů a hlavně a také o jednorázové povídky a básničky z té doby. Nezůstalo mi takřka nic. Přesto jsem se rozhodla NJ nezahodit a zkusit ji napsat znovu. Nejprve na papír a poté přepisovat do počítače. Představa o ději se pomalu formovala a postavy ožívaly. Poté jsem připsala několik dalších kapitol a dnes je už první díl prakticky dopsaný.
Asi nejtěžší bylo vymyslet hlavní postavu. Asi proto jich má příběh trochu víc než jen jednu. Bratr mi poradil s Joffem a vymyslel netradičního hrdinu, mladého hraničáře. Já k němu přidala jeho mladší sestru Kateřinu, odhodlanou a osamělou elfí pannu Alexandrii, nevinného a naivního chlapce Rihura, trojici vlivných z Chrámů vědění: Anderse, Ikzinoga a Sajgona. Princeznu Darju a prince Darina, kněžku osudu Amylu a někdy později přibude ještě Sára (o níž se postará kamarádka Sarah) a Sníci perla - Rokittiane.
Náhle se z obyčejného příběhu stal rozvětvený příběh o několika dějových liniích, na kterém neustále pracuji. Výsledný efekt, kterého bych chtěla dosáhnout, se ovšem stále ještě nedostavil. I přesto se už našly hlasy, které tvrdí, že je Neznámá jezdkyně můj doposud nejlepší příběh. Tak doufám, že se bude líbit i vám.
Prolog
Vítr zlověstně šuměl v listoví. Dveře domu v koruně vzrostlé sekvoje se otevřely a majitel opatrně vykročil a bosým chodidlem si našel ve větvích pevnou oporu. Rukama se přidržoval lan, když shlížel na původce ranního vzruchu.
S kotníky obepnutými ranní mlhou se ve vysoké trávě rozhlížel nějaký lidský mládenec.
„Kdo jsi a co pohledáváš v Temném lese?“
Vítr bral z Flaresova hlasu sílu. I tak ale chlapec otázku slyšel. Lučiště z tisového dřeva sevřel pevněji. Rozhlédl se, ale nikoho neviděl.
„Stůj! Je-li ti život milý,“ vyzval ho Flares. Takové lidi měl starý elf „nejraději“. Přijdou si odnikud, neumějí se v lese ani pořádně chovat a myslí si, že jim patří celý svět. Tedy až do chvíle, kdy se setkají s nebezpečím. To z nich náhle všechna odvaha a rozvaha opadne.
„K-kde ste? Co chcete?“ ptal se chlapec a pokusil se založit šíp. Ten mu však vypadl z ruky. Sehnul se, aby ho zdvihl, ale to už se Flares spustil po laně dolů a smočil tak chodidla v ranní rose.
„Mirrálium, není místo pro děti!“
Chlapec s sebou polekaně škubl. Sotva se ale jejich oči setkaly, už jimi neuhnul.
„Jste elf,“ vydechl hoch. Dlouhé bílé vlasy, tváře bez vousů, vysoké pružné tělo i v pokročilém věku, který ovšem prozrazovala jen hloubka jeho očí, to vše vypovídalo o původu lesního muže. „Jste Flares!
Nejmoudřejší z elfů.“ Mladík se téměř zaradoval.
„Vskutku, máš bystrý úsudek. Ale kdo jsi ty, mládenče? A jaké šílenství tě vehnalo v náruč Temného hvozdu?“ zeptal se elf.
„A-arimén,“ zakoktal se, „vesfálský princ. Syn královny Morgany a krále Damiena. Otec mne za vámi posílá, prý do učení.“
Flares sledoval svého návštěvníka. Arimén odložil luk a sáhl do vnitřní kapsy své kožené vesty. Ano, když si ho teď elf lépe prohlédl, bylo zjevné, že hoch není obyčejným poutníkem, nebo tulákem. Jeho šat byl sice praktický a prostý, ale i tak ještě příliš kvalitní a vzhledný na chudého jinocha.
A ty oči… Flares by býval přísahal, že už je viděl. Šedozelené oči temné mágyně Morgany as Volet.
Arimén mu podal pergamen opatřený královskou pečetí se znakem gryfa. Nebylo pochyb, že mluví pravdu. Přesto si to Flares odmítl připustit, dokud pečeť nezlomil, a nepřečetl si dopis psaný Damienovým úhledným písmem.
Na samých počátcích mého psaní stála vize a touha, napsat knihu. Když jsem v šestnácti letech začala konečně víc číst, tak v závislosti na trilogiích a románech na pokračování, jako Pán prstenů a Harry Potter, jsem se rozhodla rovnou pro podobně veliké sousto. Jenže ouha, napsat něco takového nebude jen tak…
A to také není.
Protože jediná má osobní a dlouholetá zkušenost s Fantasy byla přes hraní Dračího doupěte, je i Neznámá jezdkyně postavená na jeho principech. Ačkoliv dnes už převážně hlavně v základech.
Podařilo se mi tehdy napsat asi sto dvanáct stran formátu A4 ve Wordu. Ale pak můj tehdejší přítel zformátoval disk, a já přišla o vše, co jsem do té doby měla napsané. A to nejen z tohohle románu, ale i z jiných pokusů a hlavně a také o jednorázové povídky a básničky z té doby. Nezůstalo mi takřka nic. Přesto jsem se rozhodla NJ nezahodit a zkusit ji napsat znovu. Nejprve na papír a poté přepisovat do počítače. Představa o ději se pomalu formovala a postavy ožívaly. Poté jsem připsala několik dalších kapitol a dnes je už první díl prakticky dopsaný.
Asi nejtěžší bylo vymyslet hlavní postavu. Asi proto jich má příběh trochu víc než jen jednu. Bratr mi poradil s Joffem a vymyslel netradičního hrdinu, mladého hraničáře. Já k němu přidala jeho mladší sestru Kateřinu, odhodlanou a osamělou elfí pannu Alexandrii, nevinného a naivního chlapce Rihura, trojici vlivných z Chrámů vědění: Anderse, Ikzinoga a Sajgona. Princeznu Darju a prince Darina, kněžku osudu Amylu a někdy později přibude ještě Sára (o níž se postará kamarádka Sarah) a Sníci perla - Rokittiane.
Náhle se z obyčejného příběhu stal rozvětvený příběh o několika dějových liniích, na kterém neustále pracuji. Výsledný efekt, kterého bych chtěla dosáhnout, se ovšem stále ještě nedostavil. I přesto se už našly hlasy, které tvrdí, že je Neznámá jezdkyně můj doposud nejlepší příběh. Tak doufám, že se bude líbit i vám.
Prolog
Vítr zlověstně šuměl v listoví. Dveře domu v koruně vzrostlé sekvoje se otevřely a majitel opatrně vykročil a bosým chodidlem si našel ve větvích pevnou oporu. Rukama se přidržoval lan, když shlížel na původce ranního vzruchu.
S kotníky obepnutými ranní mlhou se ve vysoké trávě rozhlížel nějaký lidský mládenec.
„Kdo jsi a co pohledáváš v Temném lese?“
Vítr bral z Flaresova hlasu sílu. I tak ale chlapec otázku slyšel. Lučiště z tisového dřeva sevřel pevněji. Rozhlédl se, ale nikoho neviděl.
„Stůj! Je-li ti život milý,“ vyzval ho Flares. Takové lidi měl starý elf „nejraději“. Přijdou si odnikud, neumějí se v lese ani pořádně chovat a myslí si, že jim patří celý svět. Tedy až do chvíle, kdy se setkají s nebezpečím. To z nich náhle všechna odvaha a rozvaha opadne.
„K-kde ste? Co chcete?“ ptal se chlapec a pokusil se založit šíp. Ten mu však vypadl z ruky. Sehnul se, aby ho zdvihl, ale to už se Flares spustil po laně dolů a smočil tak chodidla v ranní rose.
„Mirrálium, není místo pro děti!“
Chlapec s sebou polekaně škubl. Sotva se ale jejich oči setkaly, už jimi neuhnul.
„Jste elf,“ vydechl hoch. Dlouhé bílé vlasy, tváře bez vousů, vysoké pružné tělo i v pokročilém věku, který ovšem prozrazovala jen hloubka jeho očí, to vše vypovídalo o původu lesního muže. „Jste Flares!
Nejmoudřejší z elfů.“ Mladík se téměř zaradoval.
„Vskutku, máš bystrý úsudek. Ale kdo jsi ty, mládenče? A jaké šílenství tě vehnalo v náruč Temného hvozdu?“ zeptal se elf.
„A-arimén,“ zakoktal se, „vesfálský princ. Syn královny Morgany a krále Damiena. Otec mne za vámi posílá, prý do učení.“
Flares sledoval svého návštěvníka. Arimén odložil luk a sáhl do vnitřní kapsy své kožené vesty. Ano, když si ho teď elf lépe prohlédl, bylo zjevné, že hoch není obyčejným poutníkem, nebo tulákem. Jeho šat byl sice praktický a prostý, ale i tak ještě příliš kvalitní a vzhledný na chudého jinocha.
A ty oči… Flares by býval přísahal, že už je viděl. Šedozelené oči temné mágyně Morgany as Volet.
Arimén mu podal pergamen opatřený královskou pečetí se znakem gryfa. Nebylo pochyb, že mluví pravdu. Přesto si to Flares odmítl připustit, dokud pečeť nezlomil, a nepřečetl si dopis psaný Damienovým úhledným písmem.
Tipů: 2
» 24.06.13
» komentářů: 3
» čteno: 872(4)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Neznámá jezdkyně (část 1. - proroctví)
» 24.06.2013 - 08:35
Jo, manžel dlouho říkával, že moje knihy jsou jako seznamy jmen : Ale neboj, přestaneš se ztrácet.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Poděkování | Následující: Neznámá jezdkyně - 1.kapitola