Než ustane déšť» autor: matousekKkrejca |
Než ustane déšť,
chtěl bych tě milovat,
z deštníku chrám postavit
a v tom chrámu laskat tě
pod klenbou plátěnou.
Až ustane déšť,
zavřu ten deštník,
zmizí ta klenba plátěná
a zmizí chrám
a my rozejdeme se
a půjdeme zase každý sám.
chtěl bych tě milovat,
z deštníku chrám postavit
a v tom chrámu laskat tě
pod klenbou plátěnou.
Až ustane déšť,
zavřu ten deštník,
zmizí ta klenba plátěná
a zmizí chrám
a my rozejdeme se
a půjdeme zase každý sám.
Tipů: 19
» 12.06.13
» komentářů: 16
» čteno: 708(23)
» posláno: 0
» nahlásit
» 12.06.2013 - 16:10
blackrider
Líbí se mi to.
» 12.06.2013 - 16:25
Není to špatný, ba naopak
poezie okamžiku
dokonce vede k přemýšlení a prostoru pro představy, co že je ten déšť který, když přestane, zboří chrám jež spojoval
poezie okamžiku
dokonce vede k přemýšlení a prostoru pro představy, co že je ten déšť který, když přestane, zboří chrám jež spojoval
» 12.06.2013 - 17:08
Jen si spolu šlapejte v loužích a žmoulejte si pazoury. To se dá vždycky a je to fajn. ST
» 13.06.2013 - 19:28
vavaoko: René Vulkán: Mirka Hedbávná: labuť: kvítek: Kapka: jantar: isisleo: blackrider: básněnka: Děkuju všem.
» 14.06.2013 - 23:01
zajímavé pojetí... hezky plyne...i když já se raději scházím a nalézám...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Snad | Následující: Láska na podpatku