Snad

Už nesedáme jak dřív,
pod starými jilmy,
teď máme k sobě dál, ne blíž,
než mívali jsme jindy.

Už nejsem tvým hrdinou,
v jehož náručí tak rádas předla,
a ty nejsi mojí láskou jedinou,
za kterou šel bych na kraj světa.

Ruka má už tvojí nehledá
a tvoje chladná je a nehladí,
už láska naše není bezbřehá
a spolu jsme jen neradi.

Už nejsi slastně unavena nocí,
teď místo milování pláčeš
a já z lože prchám s žalem v srdci
a nevím, kam temnotou mám kráčet.

Snad někdy z tváře slzy osušíš,
já chvatné kroky zastavím,
snad mým slibům dávným uvěříš
a já zase věřit začnu vzdychům tvým...