Nezavěšujte ... jste v pořadí ...

***


Tvoje vlasy voněly sny .



Tvoje vlasy voněly sny uloupených nocí
vítr v korunách rýmů stál na pokraji rubínové propasti
oči hyder bedlivě pozorovaly tvé zvedající se tělo
nádechem a výdechem pozdního odpoledne
klín otevřený do nevlídného počasí
opožděný zpěv úpících sirén na opuštěných náměstích
samota vztyčeného stožáru na břehu tvé nahoty
tvá prsa ciselující jamky mých dlaní
chci zachránit zítřek na úkor dneška
falická hlava hada ničící tvá vstřícná slova
jsou podnosy neodnešené do lůna noci
hodiny se zastavují s vytím půlnočních vlků
do kolejišť přeplněných vlaky co nikam nejedou
opuštěný svět který míjíme
vedle sebe se sebou a navzájem ztraceni …


něco patřilo snům a něco dnešnímu ránu
slova se vytrácela z údolí otvíraných očí
stínů volně procházejících v ranních mlhách
oboustranného světa za obzorem končící ulice
sochy byly vyhublé naší zoufalostí
najít střed v němž bychom ukotvili prázdnotu
vylhávaného života
voda nás nikdy nepochopí ani naše nahá těla
zmítající se v dlouhých orgasmech
na cestách do nekonečnosti a zase zpátky
kdy zastavujeme zrychlené vlaky touhy
ve zběsilém útěku srdce ze sevření reality
jsme poutnící na slepých cestách votivní historie
něco v nás vyrůstá když svá těla proplétáme
opožděnými pomlázkami virtuálních zákonů
hledajíc dávno padlý kámen mudrců
ukrývající se v enté dimenzi tohoto času
v přeludu lásky vylhané až za hrob
s nadějí že se nemilujeme naposledy
a dnešní noc plná závratí a připomínání
z touhy a lásky přestane existovat
ve slovech papírových veršů
a stane se věčná v našich srdcích …


***


Píseň písní ...


Tvé všechno
nohama vzhůru
podepři oblohu
svými dlouhými stehny
Protneme se
v jediném středobodu
kdy touha tvé krve
bude mou …


Jsem žíznivý
jako zatoulaný pes
dej mi pít
ze studánky co v tobě
pramení
vytékáš mi po jazyku
až do komnat
milující duše …


Tolik průhledné vlhkosti
v jediném okamžiku
Tolik touhy
až sochy svatých na mostech
raději klopí svou
zádumčivou hlavu …


Jako by každé slovo
vrůstalo do tvých tekoucích hlubin
Spojeno s celým vesmírem
kdy slyším nápěv
té nekonečné písně
zpívané v okamžicích …



Kdy v tobě vrcholím
celým svým
srdcem …


***


Odcházení ...


Vždycky jsem s tebou odcházel
Za vidinou tvých snů
Do tajuplných lesů kde vládl stín
A chlad vcházel do všech údů
Jako by byl naučený mlsat na těle lidském
Všechno teplo a sílu
Co jsem si schovával pro tebe
Nikdo mi neříkal že tady nepatřím
Vždyť jsem držel tvou teplou ruku
A těšil se na okamžik zapálení ohně
S teplým čajem v plechovém hrnku ...


U našich nohou proudila divoká řeka
A ptáci vykružovali nad vodou své
Naučené oblouky a osmičky
Pak náhle se rozevřelo nebe
Studeným deštěm od jihu
A my promočení skončili
Pod železným mostem
S malou nadějí že možná přestane
Večer pršet ...


***


Jsi moje láska ...


Jsi láska na jedno vydechnutí
Pak se ztrácíš a já nic nevidím
Ani jeden tvůj obrys
Jako by se všechny barvy slily
Do šmouhy nepodařeného počasí ...


Čekám až se ke mě vrátíš
Z dalekých cest které nikam nevedly
Jen zbledly vší tvou námahou a marností
Když jsi na řekách začala lámat ledy
Abys mohla kraj světa obeplout ...


Volal jsem tě do mlčení noci
Všemi hlasy kterými jsem tě miloval
Odpovídalo mi pole těžkými klasy
Zrajících v prsou které jsem tak postrádal ...


***


Děti lásky


Všechno vypadalo jako neskutečný sen
Světla luceren , pableskující kaluže vody
Svatí stojící na mostě
Vrány co okupovaly přilehlé stromy
A vzpomínka , že možná se za mnou vrátíš ...


Kolik bylo naděje , tolik bylo zároveň bolesti
Oči upřené do jediného bodu
Někam za obzor , všech našich sdílení a ztrát ...


Kdy čas přestal existovat , protože ...
Byla pouze jediná myšlenka láska s tebou ...


Stál jsem na konci světa
Mezi dvěma póly odhodlaný vrhnout se
Do nekonečné propastí tmy
S nadějí , že někde možná zahlédnu světlo
Tvé otevřené duše a budu zachráněn ....


Tebou a láskou ....



Schylovalo se k večeru a mráz
Vlézal až do morku kostí
Podobný orgasmické smrti s nadechnutím
Volnosti a touhy v jediném dechu
Který překračoval hlubiny světa a nebe
A nějakou neviditelnou stuhou nás
K sobě poutal .....



Nás ztracené ...
Nás nalézané ...
Nás boží děti lásky ...


***




Jen si běž ...


jen si běž
do náručí někoho jiného
kdo na tebe pokoutně čeká
schovaný tak hluboko ve tvém srdci
možná tě přijme do své duše
vyvolá v tobě ten hyčkavý pocit ...


miluji tě ...


pak
v nějakém oviněném okamžiku
můžeš poslouchat jeho srdce
divoce tlukoucí
jen pro tebe
budu ti volat každý den
do tvé milující duše
tak vrať se ...


čekám tě každý den
jsem stále tvým milencem ...


***


Milencův pohřeb ...


Všechno má svůj začátek a konec
Na zem hřbitovní dopadá podzimní listí
V tajuplném houfu stojí několik lidí
/ Jako by někoho pohřbívali /
Do černé země plné vášnivých emocí


Stála osaměle u neznámého hrobu
A dívala se očima plných slzí na opačnou stranu
Směrem tam kam ho do země pohřbívali
Když smuteční proslovy skončily
Tísnivý pocit jí zalil spící duši ...


Už ho nikdy neuvidí ...


Na všechno zůstala sama
Na život ...
Na lásku ...
Na smrt ...


***