Prý poezie,

Má poezie:
odpad duše,
nicota ohraničená slovy,
most k šílenství

Až se zeptáš,
proč právě toto pokřivené zrcadlo,
budeš již dávno znát odpověď;
ačkoliv unikáš a nechceš nic slyšet

V hloubi duše víš,
že mi prázdná slova nestačí
A když potřebuji křičet,
nechci, abys mě umlčel

Už ne, proboha,...
Nechci být svázaná
ničím
Nechci být s tebou
a sama
Nevidím rozdíl.

Stávám se mrtvým stínem,
olemovaným nečinností
Na co ale tato slova,
když jsou jen z papíru?

Nic mizící v ničem,
pokřivený paradox...