Led a oheň - kniha druhá, kapitola 100

„Tak se pohnem, ne?“ Pavrik mi pomohl do sedla a vyrazili jsme. Moc se mi zpátky nechtělo, ale Grund naléhal, že už máme nejvyšší čas. Poukazoval na to, že Cedrik je jistě jako na trní. A taky, že Doron potřebuje vědět, kdo je jeho vládce. Byla jsem zklamaná Pavrikovým chováním. Myslela jsem, že po tom svém prohlášení bude ke mně milejší, ale nijak to nepřeháněl. Byl pozorný, ale … prostě jsem si myslela, že jako můj nastávající se bude chovat jinak … něžněji, ale to on ne. Zacházel se mnou stejně jako před tím.

Na obzoru se objevil náš hrad. Na jeho hradbách hořely ohně, protože už byla skoro tma. Pavrik popohnal koně.
„Pavriku, počkej!“ poprosila jsem ho.
„Co je?“ Tázavě se po mně ohlédl.
„Já … co jim řekneme?“ Najednou ve mně byla malá dušička.
„Co by? Že se vemem a víc jim do toho nic není! Vo tom, že nejsme sourozenci, už stejně všichni věděj, ne?“ Přikývla jsem.
„Hádám, že Cedrik se o tohle už postaral …“
„Cedrik není žádná klepna!“ usadil mě Pavrik ostře.
„To jsem taky nemyslela, ale on prostě myslí na hodně věcí, ne? A mnohdy hodně dopředu.“
„Jo, tohle je celej Ced! Tak jedem, ať jsme doma co nejdřív! Večeři už stejně nedostanem!“

Pavrik seskočil ze sedla a hodil uzdu Grundovi, který už stál na zemi. Pak se obrátil ke mně a natáhl ke mně ruce. Ochotně jsem mu sklouzla do náruče. Není špatné si občas zahrát na bezbrannou dívku. Pavrik mě k sobě přitisknul a bez váhání se zmocnil mých úst …

„A ty mně tvrdíš, že mám divnou rodinu, chlape!“ ozvalo se za námi pobaveně. Chtěla jsem se Pavrikovi vytrhnout, ale on se nedal rušit. Právě naopak. Sevřel mě pevněji a ještě náš polibek prohloubil … Teprve, když se mi podlamovala kolena, mě přestal líbat. Nepřestával mě objímat kolem ramen a přísně se zadíval na strýce.
„Všude je něco, ne?“ ušklíbl se na něj.
„Tak to máš pravdu!“ Lationský král se usmál, pak ale potřásl hlavou. „Je divný vidět vás dva takhle, ale hodíte se k sobě! Tak hodně štěstí vám oběma! A buď na ni hodnej, Pavriku!“ Cítila jsem, jak rudnu.
„To budu, Morgane! Vo tohle nemusíš mít péči!“ Jen jsem zalapala po dechu.
„Tohle není právě vhodné téma …“ začala jsem, ale strýc mě přerušil.
„Tak to by sis měla vybrat někoho jinýho, protože tenhleten už jako malej kluk na pravidla nebyl!“ upozornil mě rozjařeně. „Bejt tebou, tak si to eště rozmyslim!“ Pavrik se napjal, až jsem se bála, že po něm skočí.
„Morgane!“ pronesl hlasem, ve kterém cinkala ocel.
„No, co je?“ ohradil se strýc rázně. „Je to moje neteř? Je! Tak se nediv, že chci, aby si vzala pořádnýho chlapa …“ Pavrik mě zlehka odstrčil za sebe a zadíval na strýce. Neušlo mi, jak při tom sevřel pěsti …

„Už toho radši nech, pane!“ To byl Cedrik, který se k nám přidal. „Estli nechceš, aby ti upravil vobličej!“ Strýc se rozesmál.
„Tak vo tohle zájem nemám!“ ujistil našeho správce ihned. „A ty se nečerti, chlape! Chtěl jsem jenom vědět, jak si spolu stojíte!“
„Jo, jenžes to dělal dost blbym způsobem!“ Pavrik se už zase ovládal. „Stačí, že seš jednovokej! Taky bys moh bejt i bezzubej!“ Oh, bohové! Tohle si strýc určitě líbit nenechá!
„Něco podobnýho už jsem od někoho tady slyšel!“ Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou a šla dovnitř. Bylo mi chladno a navíc se zdálo, že se budou dohadovat donekonečna.

V ložnici na mě čekala Thora s připravenou koupelí. „Musíš bejt na kost promrzlá!“ Hned jsem se svlékla a ponořila do kádě.
„Jak se cítíš?“ zeptala jsem se jí starostlivě. Zasmála se a pohodila vlasy.
„O mě tu teď nejde! Spíš mi řekni, jak jsi ho dokázala přesvědčit, aby se vrátil?“ vyptávala se mě s očima navrch hlavy.
„No, nebylo to lehké!“ usmála jsem se na ni. „Znáš ho, jak dokáže být paličatý! Bála jsem se, že mě vyhodí …“

Vylezla jsem z vody, kvapně jsem se usušila a natáhla na sebe noční košili. Během té chvíle mi už drkotaly zuby, tak jsem vklouzla do postele. Ozvalo se zaklepání a vstoupila Rika s podnosem s jídlem a další služebné, které začaly odnášet věci, které jsem potřebovala ke koupeli.
„Nechte si chutnat, má paní!“ popřála mi a položila mi ho do klína.
„Děkuji ti!“ S chutí jsem se zakousla do studené pečeně a spořádala všechno, co mi Brenna poslala. Odložila jsem tác na stolek a zachumlala se do kožešiny. Zavřela jsem oči a v mysli se mi objevovaly obrazy, jak bude vypadat naše manželství …