Plátno v bílém rámu

Vkládám na paletu
střípky našich světů
které tahy štětce v jeden spojí
Bez optických klamů
plátno v bílém rámu
odráží mou duši i tu Tvoji

Barvou Tvého hlasu
namaluji krásu
podobiznu mladé křehké ženy
V nekonečném křiku
stovky otazníků
rozpouští se v mžiku do ozvěny

Objevil se, zmizí
úsměv Mony Lisy
jako bouře ve sklenici vody
Jako bouře v duši
když maluji tuší
k Tvému srdci nekonečné schody

Píši do obrazu
obsah krátkých vzkazů
plných přání, snů a hloupých klišé
O tom, jak mi stojí
v postelovém boji
prohrát. A pak usnout na Tvém břiše