Led a oheň - kniha druhá, kapitola 87

Opíral jsem se vo zábradlí a se zájmem koukal dolů. Tam ženský pobíhaly a smejčily a voprašovaly všechno, co se jenom dalo …

Při snídani jsem Marice řek, ať se dneska s večeří vytáhnou. Vykulila na mě oči.
„A proč to jako?“ chtěla vědět podezíravě.
„Protože se vrátí Thora!“ Rozzářila se jako sluníčko.
„A budou zásnuby a pak svatba!“ vydechla spokojeně.
„Jo, hned po tom, co se šťastnej ženich zmátoří z vejprasku vod Cedrika.“ Klidnil jsem to její nadšení. Mluvil jsem s nim vo tom včera. Prohlásil, že to radši padne, než by dal Thoru takovýmu hejskovi. Pak jsem hodil řeč s Urganem. Ten zas hrdě proklamoval, že se Thory nevzdá ani za nic.
„Snad nebude tak zle, ne?“ Marika zamrkala překvapeně.
„Možná bude eště hůř, holka!“ Probral jsem to s Grundem a shodli jsme se, že lationskej princ udělal slušnej pokrok. Netušil jsem, jak to bratránek plánuje dál, ale bylo mi jasný, že jakmile se Thora ukáže, tak se k ní bude mít, a Cedrik to tak nenechá. Marika zvážněla.
„Slíbil jsi mi, že na ně dohlédneš!“ Hm, měl jsem bejt vopatrnější.
„Udělám, co bude v mejch silách!“ ujistil jsem ji. Dala mi pusu a vstala.
„Tak já jdu za Brennou! Ale počítej s chudším obědem!“ varovala mě.

… vydrhly i stoly a na každej z nich postavily svícen. Ten se samozřejmě jen blyštěl. A pak začaly nosit mísy a podnosy s jídlem. Zahlíd jsem tam pečínky, brambory a koláče. Celý hory koláčů. Jejich lahodná vůně se nesla až sem ke mně. A chlapi přivalili sudy s vínem a pivem. Jo, bude to vydařenej večer. Teda až posbíráme to, co zbude z Urgana a Cedrika …

„Pavriku, co chystáš?“ zeptal se mě Morgan podezřívavě, když se rozhlížel kolem nás. Než jsem mu odpověděl, tak se objevil Urgan s Grundem. Ten druhej měl hubu vod ucha k uchu. Mávnul jsem na ně, ať jdou k nám. Sedli si a já si prohlíd bratrance. No, už vypadal mnohem líp, ale kroutil sebou, jako by měl mravence v nohavicích, a furt vočima jezdil po síni.
„Hledáš někoho?“ optal jsem se ho, aby řeč nestála.
„Thoru. Vim, žes ji nechal přivíst! A chci ji hned vidět!“ dožadoval se tvrdě.
„Jo, nechal, ale nejdřív s tebou chci něco probrat.“ Kdyby moh pohled zabíjet, tak mně právě proříznul krkavici.
„Vo co ti jde?!“ Očividně jsem mu tim radost neudělal.
„Cedrik.“ připomenul jsem mu mezi dvěma sousty.
„Co je s nim?“ zabručel nechápavě.
„Měl bys to nejdřív vyřídit s nim, než abys dával Thoře planou naději, nemyslíš?“ prohodil jsem blahosklonně. Urgan sebou trhnul, jako by dostal ránu bičem.
„Planou?! To si vážně myslíš?“ Díval se na mě zkoumavě.
„Nejde vo to, co si myslim já, ale co chceš ty!“ odpálkoval jsem ho.
„Kde je ten chrapoun?“ vyhrkl prudce.
„Za chvíli přijde, tak si sedni a dej si večeři.“ doporučil jsem mu promptně. „Pak budeš mít potíže ukousnout cokoliv!“ Loupnul po mně vyčítavě vokem, ale nakonec se dal do jídla, ale jedl střídmě. V duchu jsem ho za to pochválil. Kdo by se taky chtěl rvát s plnym žaludkem, že jo?

Cedrik se ukázal za hodně dlouho dobu. Stejně jako Urgan měl uši, takže se k němu doneslo, že Thora je zpátky. A stejně jako my všichni ostatní věděl, co bude následovat. A podle toho se taky choval. Nešel k nám, ale sednul si k jednomu z vedlejších stolů. Chlapi to nijak nekomentovali, ale vo to pozornějc to celý sledovali. Zaslech jsem i cosi jako sázky, kdo vyhraje. Většina stranila Cedrikovi, ale našlo se i pár přejícnejch, co sázeli na Urgana. Já osobně tipoval Ceda.

Urgan se zhluboka napil, pak si votřel ústa a zvednul se. Kráčel pevnym krokem přímo k mýmu správci, na kterýho upíral hodnotící pohled.
„Dáš nám požehnání?“ prones hlasitě, když se zastavil jen pár kroků vod něj.

„Jenom doufám, že Urgan ví, co dělá! Nerad bych vo něj přišel!“ zašeptal ke mně Morgan.
„Hlavně se do toho nepleť!“ varoval jsem ho polohlasem. Neměl jsem zájem, aby dostal po čuni kromě lationskýho prince eště i pan král. „Jde vo to, aby si to s Cedem vyřikali.“ dodal jsem, abych ho uklidnil.

„Tady nejseš v Lationu a naše ženský maj k tomuhle taky co říct!“ sdělil mu Cedrik úkosem, aniž by přestal jíst.
„Thory už jsem se ptal, jestli ti jde o tohle!“ Hleďme, kdypak si to stihnul? pomyslel jsem si se zájmem. Měl jsem za to, že jsme ho s Grundem plně zaměstnávali, ale nejspíš ne. Měli jsme se snažit víc! Cedrik polknul sousto, zapil ho pivem a pomalu vstal. Měl jsem dojem, že takhle nějak musí vypadat osud, když se dá do pohybu.
„A dokážeš se vo ni vůbec postarat?!“ zeptal se Urgana pohrdavě.
„Chceš si mě vyzkoušet?“ optal se bratranec bez okolků.
„Jo.“ procedil správce skrz zuby.
„Jsem ti k službám!“ odvětil Urgan hned. „A doufám, že tě přesvědčím, že jsem tvé neteře hoden …“

Podle mýho názoru by udělal líp, kdyby přestal řečnit, a přešel vod slov k činům. Než se totiž dostal ke konci toho svýho proslovu, tak mu ji Cedrik ubalil přímo do žaludku. Urgan jen heknul a šel do kolen …