Led a oheň - kniha druhá, kapitola 84

Přitáhla jsem pevně obvaz kolem Urganovy hrudi. A v duchu nechápavě zakroutila hlavou. Jak jenom můžeš být tak paličatý? „Měl by sis aspoň pár dní odpočinout!“ Snažila jsem se ho přivést k rozumu, ale on jen umíněně zavrtěl hlavou.
„Nic mi není!“ S bolestivým sykáním si natahoval halenu.
„Měj přece rozum!“ naléhala jsem na něj při tom. „Thora na tebe počká, nemusíš ji přece získat hned zítra!“ Pečlivě jsem uklízela věci, které jsem použila při jeho ošetřování.
„Thora už je moje, sestřenko!“ Jeho samolibost mi málem vyrazila dech. „Teď se jenom musím postarat, aby to pochopil i Cedrik! A to udělám nejlíp tak, že mu rozbiju hubu!“ Napadlo mě, že by strýc z tohoto výrazu moc velkou radost neměl.
„Jsi blázen!“ obrátila jsem oči v sloup. Dal mi pusu na čelo, připjal si dýku a odešel.

„To je ale paličák!“ křikla Dara z druhé místnosti, kde v hmoždíři drtila sušenou šalvěj. A při té bohům milé činnosti nás samozřejmě poslouchala.
„A Thora se bojí, že mu Cedrik ublíží! Nebo on jemu!“ povzdechla jsem si a přešla vedle. „Pomůžu ti.“ Vzala jsem si další hmoždíř a připojila se k ní.
„Ale zasejc musim uznat, že je to vod něj móóc pěkný!“ Užasle jsem se na ni podívala.
„Tobě se to líbí?“ Zazubila se na mě.
„Tobě snad né? Když se Brian ucházel vo tebe a postavil se Pavrikovi, tak sis připadala jako ve snu, ne?“
„Byla jsem hloupá.“ přiznala jsem zahanbeně.
„Nebylas, děvenko!“ Potěšilo mě, že si to myslí. „Prostě ti poplet hlavu, no. Chlapi tohlencto uměj a ten tvuj nebyl výjimkou!“ dodala s pokývnutím hlavy. „A už tohohle necháme! Máme toho dost i kdyby to princátko dostalo další nakládačku!“ Její smích byl tak nakažlivý, že jsem se musela zasmát taky.

Při večeři jsem se rozhlížela síní a hledala Thoru. „Kde jenom vězí?“ zamumlala jsem naštvaně. Bylo mi líto Urgana, protože to dělá jenom kvůli ní. A ona se ani neobtěžuje tady ukázat!
„Thora?“ optal se Pavrik tiše.
„Ano. Od včerejška jsem ji neviděla.“ A bála jsem se, aby jí Cedrik nakonec přece jen něco neudělal. Zvláště po tom, jak se k ní choval, když tancovala s Urganem. Bratr mi lehce stiskl ruku.
„Nedělej si starosti! Jen tady pár dní nebude.“ sdělil mi klidně. To mě vylekalo. V Baranu, když zmizela některá ze služebných, tak to znamenalo, že …
„Jak to?“ vydechla jsem zděšeně. „Co s ní Cedrik udělal?“
„On nic, ale já ji poslal pryč …“
„Jsi hlupák!“ Ostře jsem se nadechla.
„Dávej si pozor na jazyk, děvče!“ sykl na mě varovně, ale pak se nepatrně pousmál. „Hele, je to v zájmu všech.“ Cože?! Přeskočilo ti snad? „Je to tu na palici!“ zabručel naštvaně. „Cedrik je vzteklej jak pes, hlídá Thoru jako ostříž a na nic jinýho nemá čas. Urgan na ni furt civí jak na zjevení a při tom se potřebuje soustředit na učení.“ Koukala jsem na něj a dumala, jestli si ze mě tropí žerty nebo ne. Jeho tvář byla bez výrazu, ale v očích se mu pobaveně blýskalo.
„Ty se tím bavíš, co?“ optala jsem se ho nevěřícně.
„Abych byl upřímnej, tak jo!“ Odložil lžíci, otřel si ústa a pak se zvedl. „Zatančíme si?“ natáhl ke mně ruku. Jako ve snách jsem se nechala odvést do kola …

V krbu hořel oheň, který zároveň osvětloval místnost. Stála jsem u okna a dívala se ven. Na nebi zářily hvězdy a obrovský měsíc. Půda, kam jsem jen dohlédla, byla pokrytá sněhem, protože skoro celý den sněžilo. Sice drobně, ale o to vydatněji. A mráz už taky pěkně kousal. Bezděky jsem si přitáhla vlňák těsněji k tělu. Kdepak je asi Thora? Při tanci jsem se pokoušela bratra přesvědčit, aby mi řekl, kam ji nechal odvést, ale ten ani nepípl. Nač takové tajnosti, jsem nechápala. Vždyť jsem jeho sestra, ne? To se tak bál, že bych to Urganovi prozradila nebo co? V duchu jsem si povzdechla. Kdybych ti tak rozuměla! Otřásla jsem se chladem, tak jsem vklouzla do postele a přitáhla si hřejivou kožešinu až k bradě. Zavřela jsem oči, ale spánek stále nepřicházel.

Myšlenky se mi točily kolem tanečku s Pavrikem. Bohové, už jsem zapomněla, jak dobrým tanečníkem je. Jako do všeho, co dělá, dává i do tance celé své srdce. Když mě vyhazoval do vzduchu, tak jsem měla dojem, že se můžu dotknout stropu … Ale nebála jsem se, protože jsem věděla, že on tam bude, aby mě chytil. Vybavil se mi i ten sen, kdy se se mnou miloval. Prudce jsem se posadila. Proč se mi to pořád vrací?! Je to přeci můj bratr! Takhle na něj myslet nemám! Ale bylo to s ním tak jiné … Vášnivé, divoké, přesto něžné … Hned bych si to zopakovala!

Bohové, co jsem to za člověka?! Chtít spát s vlastním bratrem! Hnusila jsem se sama sobě, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Prostě jsem snila o svém bratrovi a milování s ním. Nikdo se o tom nesmí dovědět. Nikdo! Je jen jedno řešení …