Led a oheň - kniha druhá, kapitola 83

Se založenejma rukama jsem si prohlížel Urgana, kterej seděl na zemi a ztěžka lapal po dechu.
„Neřikal sem ti, že se máš krejt?“ zeptal jsem se ho otráveně.
„To jsem taky dělal!“ vodseknul mi skoro jako Doroňan.
„Ale blbě! Máš na to použít ruce, ne vlastní čumák!“ To, co mi odpověděl, se v Lationu určitě nenaučil.
„Hele, řeči by ti šly, tak eště ten zbytek, chlape!“ ozval se Grund, kterej se k nám blížil. „Teď si ho zas vemu do parády já!“ Zasmál jsem se.
„Buď na něj hodnej! Už takhle vypadá, jako by po něm přeběh kůň!“ zhodnotil jsem svoji práci.
„Budu něžnej jak panna vo svatební noci!“ slíbil mi Grund vesele. Odsunul jsem se stranou ke hrazení a se zájmem je pozoroval.

„Esli si myslíte, že timhle na mě udělá dojem, tak jste na omylu!“ Cedrik se ke mně připojil. Byl bystrej, takže chápal, vo co tu jde.
„Nebereš to až moc vosobně?“ zeptal jsem se ho po chvíli.
„Do tohohle tobě nic nejni!“ zavrčel na mě varovně, ale rozhod jsem se to ignorovat.
„Hele, nemyslíš, že je vod něj vlastně hezký, jak se snaží?“ Snažil jsem se pro bratrance získat kladný body.
„Ať táhne, vodkud přišel!“ zabručel muj přítel přejícně. Obrátil jsem oči v sloup.
„Taky by tě neubylo, kdybys na něj byl milej!“ Votočil se ke mně. „Jako byls ty na Briana?“ Na jsem neměl co říct.

Večer jsme seděli u stolu. My s Grundem jsme se cpali jak nezavřený, ale Urganovi to šlo podstatně hůř. Morgan se objevil pozdějc a pozorně si prohlížel tvář svýho syna.
„Oceňuju, že jste mu aspoň nevyrazili zuby!“ mrknul na nás vděčně.
„Neboj, to vobstará Cedrik až po tom!“ ujistil ho Grund s vážnou tváří. Vyprsknul jsem smíchy a Morgan se ke mně přidal. Urgan po nás vyčítavě loupl pravym okem. To levý měl nateklý tak, že na něj skoro neviděl.
„Jsem rád, že se dobře bavíte!“ zahuhlal a Morgan ho plácl do ramene. Princ zasyčel bolestí, ale jinak mlčel.
„Můžeš si za to sám! Kdybys mě poslouchal, tak sis vzal Marlenu a měl bys pokoj! Stojí ti ta holka vůbec za to?“ Urgan sebou trhnul, jako by se ho dotknul žhavym železem.
„Tuhle nebo žádnou jinou!“ prones tak plamenně, jak mu to ten jeho potlučenej vzhled dovolil.
„No, jen doufej, že to k něčemu nakonec bude!“ Nerad jsem mu bral naději, ale Cedrik doved bejt jak mezek.
„Tak Thoru unesu a hotovo!“ Urgan vystrčil bojovně bradu.

„To bych ti nedoporučoval, chlapče!“ ozval se Morgan vážně. „Půjdou po tobě, dostanou tě a Cedrik ti pak osobně podřízne krk!“ prorokoval mu temně.
„Jsi si tím nějak jistej, otče! Nejsem tak neschopnej, jak si myslíš!“ Urgan se nechtěl vzdát toho svýho bláznivýho nápadu.
„Už jsem to zažil, tak na rozdíl vod tebe vim, vo čem mluvim!“ setřel ho Morgan rázně.
„Cedrika se nebojím!“ hájil se ten zamilovanej pitomec vášnivě.
„To bys ale měl, estli teda máš aspoň trochu rozumu!“ Grund si ukrojil kus pečeně a zamyšleně ho žvejkal. „Zatím jste se chytli dvakrát a vždycky si skončil na zemi ty, to vo něčem svědčí, ne?“
„Chtěl jsem bejt jenom uctivej k jeho stáří …“
„Jó, tak to se ti vopravdu podařilo!“ ušklíbnul se Grund. Bratranec toho měl podle všeho dost. Třísknul svym pohárem vo stůl a vodešel.

Morgan se za nim nespokojeně díval. „Doufám, že neudělá nějakou pošetilost!“ Loknul jsem si piva a utřel si pusu.
„I když to zkusí, tak se stejně z hradu nedostane, neboj!“ uklidňoval jsem ho s lehkym srdcem. „Řek sem chlapum, aby na něj dávali bacha! A na Thoru taky!“ dodal jsem, aby se necejtil dotčenej, že takovou péči věnuju jen jeho synáčkovi.
„To je dobře!“ spokojeně se na mě zazubil. „Ale že ten kluk má dobrej vkus! Je po mně!“ naparoval se jak tetřev, když toká.
„A co na to Aneta?“ Zasmál se, ale tak nějak kysele.
„Zpočátku o tom nechtěla ani slyšet, ale pak se uklidnila! Nikdy bych neřekl, že Urgan dokáže bejt tak umanutej!“ zakroutil hlavou.
„Jo, jo, celej po tobě, ne?“ Nevinně jsem se na něj zaculil.

Svlíknul jsem se a plácnul sebou do postele. I když jsem si to nerad přiznával, tak to dnešní mlácení vo zem s Urganem mě přece jen unavilo. Bratranec sice nebyl v pěstnim boji zrovna kovanej, ale měl docela sílu. Až se naučí co a jak, tak bude dobrej. Doufal jsem, že tohle udělá na Cedrika dojem. Urgan musel Thoru milovat, protože jsem si nedoved představit, že by tohle dělal dobrovolně. Při vzpomínce na ten jeho zamodralej obličej, jsem se zasmál.
„Jo, hochu, vybrat si holku vod nás je pěkně tvrdej špás!“ Ozvalo se zabušení na dveře. „Co je?“ Byl jsem hned ve střehu.

„Nemyslíš, že to přeháníte?“ Marika si sedla do nohou mý postele a přitáhla si kolena pod bradu.
„Málem jste mu zlomili čelist! A nejen to! Na levé oko skoro nevidí! Na žebrech má podlitiny a modřiny. To ho chcete zabít nebo co? Jestli ho zmrzačíte, tak si ho Thora nevezme!“ Voči se jí jen blýskaly a já měl najednou pocit, že ta stará Marika je zpátky.
„To už by se jí nelíbil?“ poškádlil jsem ji.
„Kdepák! Ta by ho brala, i kdyby měl jenom jedno oko nebo pajdal …“ Vyděšeně se na mě podívala. „Nezlob se, Pavriku! Já to tak nemyslela!“ Mávnul jsem rukou.
„Nech to bejt, Mar!“ Posadil jsem se a dal jí pusu na tvář. „Víš, že s timhle jsem nikdy problém neměl, ne?“ Pohladila mě po vlasech.
„Jsi moc hodnej, víš to?“ Natáhla se ke mně a políbila mě přímo na ústa …