Největší báseň
...
» autor: kavec |
***
Někdo by řekl :
Není konečnost básní
Vždyť slova stále proudí jako nekonečná řeka
Od srdce k srdci ... od duše k duši
Jen láska
Muže a ženy
Je báseň sama
V tom usebrání
Kdy všechno mlčí a hovoří jen slova
Doteky a polibky
Na rozpukané rty včerejší noci
Po splynutí s časem a prostorem
V ženě která se začla rozechvívat
Jako květ čínské růže
Vonící až na konec zahrady
Kde kvetou bílé sakury
Zakleté do rýmů a slov
Všech básní o touze lásky ...
***
Někdo by řekl :
Není konečnost básní
Vždyť slova stále proudí jako nekonečná řeka
Od srdce k srdci ... od duše k duši
Jen láska
Muže a ženy
Je báseň sama
V tom usebrání
Kdy všechno mlčí a hovoří jen slova
Doteky a polibky
Na rozpukané rty včerejší noci
Po splynutí s časem a prostorem
V ženě která se začla rozechvívat
Jako květ čínské růže
Vonící až na konec zahrady
Kde kvetou bílé sakury
Zakleté do rýmů a slov
Všech básní o touze lásky ...
***
Tipů: 13
» 26.04.13
» komentářů: 6
» čteno: 612(11)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.04.2013 - 06:43
krizekkk
Pěkné dílko Jirko. ST
» 28.04.2013 - 09:31
Básně jsou nekonečné, jako láska sama... V podobách klidných i šílených, ničívých i síludávajících... Jana
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Bloudění a zapomínání ... | Následující: Střípky čekání ...