Střípky čekání ...

***


Stále jsi někam spěchala
za neznámými metami tak záhadnými
až souvztažnosti mezi našimi polibky
tě přestaly zaujímat
Odchod za hledáním se stal pro tebe vším
Každý den stále znovu a znovu
jsi mi opakovala do omrzení : ... dnes určitě odejdu
ale s postupem času jsi nějak vychladla
a tvá slova se stávala prázdným
mlácením slámy ... Nečekal jsem že to všechno
tak rychle skončí ...



Tvé nálady a rozpory mezi rozumem a duší
kdy jsi ani pořádně nevěděla co jsi dělala včera
a co budeš dělat v příštích hodinách
Jako bys upadala do nějaké vleklé apatie
do hlubokého nepochopení sama sebe ...



Jednoho dne jsem se probudil
se tvým vychládajícím stínem sám
Na stole v kuchyni pár slov na rozloučenou
možná otisk slané slzy na papíru
Čas se pro mě zastavil a já
přestal být a existovat ...



***


/Divoké kačeny .../



Už zase si divoké kačeny
chystají svá chtivá křídla k letu
a utichlý vesmír
tím divokým prouděním vzduchu
raději mlčí ...



Tak nač psát ta ubohá slova
vždyť nikdo nezachytil
ani kouskem svého slova
křídlo divoké kačeny
když namáhavě vzlétá
z hladiny rybníka
do tajemných míst ...



kdesi v nekonečnu nebe ...



***