Led a oheň - kniha druhá, kapitola 81

Ozvalo se halasný volání strážnýho, že už jsou tady. Zaseknul jsem sekyru do špalku a zamířil k bráně, abych je přivítal. Morgan se tvářil jako nebe před bouří a zachmuřeně mlčel. Urgan se sesmeknul ze sedla a bez okolků mi nabídnul pravici.
„Rád tě vidim!“ Pevně jsem mu ji stisknul.
„Já tebe taky, bratranče!“ přisvědčil a rozhlížel se kolem, zatímco muži z jeho doprovodu sesedali. „Kde je?“ Něco mi řikalo, že Mariku, která se ani nevobtěžovala přijít sem, na mysli nemá.
„V kuchyni …“ Na víc nečekal a pádil tam, až si málem zakopnul vo vlastní nohy. Jeho tatík procítěně zaklel. Zachechtal jsem se.
„Měl bys bejt rád, ne?“ vobrátil jsem se na něj. Seskočil na zem a hodil uzdu štolbovi.
„Jo! Skáču radostí, estli sis nevšim!“ zabručel nakvašeně, ale pak se na mě usmál. „Jsi pěknej všivák, víš to?“ zeptal se mě tiše.
„Estli ti to vadí, tak jsem ti k službám!“
„Možná pozdějc!“ vodmítnul moji lákavou nabídku.
„Tak pudem dovnitř, ne? Určitě si chceš po cestě dáchnout!“ Vzal jsem ho kolem ramen a ved ho do síně.
„Už je Marice líp?“ optal se mě se zájmem.
„Je to lepší, ale furt to není vona. Je ustrašená, všechno ji hned rozbrečí … zatraceně, kdybych toho grázla moh eště dostat do rukou!“ Morgan pevně semknul rty.
„Dostal, co si zasloužil, Pavriku!“ prones tvrdě.
„Jenže jsem mu to měl dát já a ne ten tvuj maník!“

„Můj pane!“ Marika stála uprostřed schodiště a nejistě se na nás usmívala. No, na jednu stranu jsem se jí ani nedivil.
„Mariko!“ Morgan na ni kejval, ať jde k němu. Váhavě k nám přistoupila a já se bezděky napjal, kdyby snad něco. Morgan ji políbil na tvář.
„Sluší ti to!“ Pochválil jí šaty a ona se začervenala.
„Děkuji ti, strýčku …“ odvětila s úlevou, pak ale pokračovala. „ … nechala jsem ti připravit pokoj! Stejný jako minule. A čeká tam na tebe i malé občerstvení …“ Rozzuřený hlas, který se ozval z kuchyně ji přerušil.
„ … tohle teda ne!!“

Muj královskej bratránek přistál zcela nekrálovsky na podlaze a kousek se po ní eště projel. Fíha, ten Cedrik má teda páru!

„Drž ty svoje špinavý pracky vod ní, jasný?!“ řval muj správce, až se hory zelenaly, a my všichni na něj koukali s hubama dokořán. „Estli zjistim, že se kolem ní motáš, tak to bude poslední věc v tvym mizernym životě, pochopils to?!“ Urgan se vyhrabal na nohy a za Cedem jsem zahlíd Thoru, jak si zděšeně tiskne ruku na pusu. A voči jí málem vypadly z důlků.
„Hele, chlape …“ No, Urgan tim moc prozíravosti neprokázal. Než jsme se nadáli, tak se Cedrik rozpřáhnul a poslal ho parádnim hákem znova k zemi.
„Rozuměls mi?!“ Teď se Urgan ukázal moudřejc a přikejvnul. „A pro tebe to platí taky, jasný?!“ Cedrik se zadíval na Thoru, která se bázlivě přikrčila. Řek bych, že takhle svýho strejdu neznala. „Až si někoho vemeš, tak to bude čestnej a slušnej chlap a hlavně bude vodsuď!“ S tímhle prohlášením se prohnal kolem nás ven. Zíral jsem za nim a snažil se přijít na něco rozumnýho, co bych našim lationskejm hostum řek. Zmlátit jejich budoucího krále a eště k tomu přihodit urážku je dost silný i na Doron, do háje.

Urgan se s potížema zvednul a mnul si bradu, na který se mu skvěl otisk Cedovy pěsti.
„Tak tohle mě nenapadlo!“ sdělil nám nevěřícně.
„Zatraceně!“ vložil se do toho Morgan. „Kdyby měl rozum, tak by se radoval, kam se jeho neteř přivdá …“ zamumlal ke mně polohlasně.
„Cedrik to tak nebere!“ řek jsem mu pro případ, že by si toho eště nevšim.
„Jo, to mi nějak došlo!“ odseknul mi.

Urgan si nás nevšímal a přistoupil k Thoře, která tam stála jako socha a jen třeštila voči.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí starostlivě.
„Ano a ty?“ špitla s pohledem upřeným na jeho pošramocenej obličej.
„Nic mi není!“ chlácholil ji a dokonce ji i vobjal.
„Tohle bych na tvym místě zrovna teď nedělal!“ varoval jsem ho a pro jistotu eště mrknul ke dveřím, abych se ujistil, že v nich nestojí Cedrik. Urganovu péči by určitě nevocenil.
„Dej mi pokoj! Dovedu se o sebe postarat!“ vyjel na mě bratranec naštvaně, ale Morgan ho zarazil. A byla to moc pěkná řeč.

„Bejt tebou tak bych ho poslouchal! Zná Cedrika dýl než ty a tak dobře ví, co dovede! Máš dvě možnosti, synu! Buď Cedrika poslechneš a vzdáš se jí …“ Thora sebou trhla a Urgan se nadechoval k pádný odpovědi. „ … nebo se mu postavíš.“ Urgan zase sklapnul a koukal na svýho otce, jako by mu narostla druhá hlava. „Jestli se rozhodneš pro tu druhou možnost, tak bych na tvym místě moc pozorně poslouchal, co mi o něm Pavrik řekne. Jo, a zdvořile bych ho požádal, aby mi ukázal, jak se bojuje po doronsku … jinak tě totiž Cedrik rozseká na kousky!“ Morgan se pak vobrátil na Mariku. „Říkala jsi stejný pokoj jako minule?“
„Ano, strýčku …“ vypravila ze sebe zaskočeně.
„Tak já se jdu převlíknout a už se těšim na večeři!“