KDYŽ LAMPA BLIKÁ

Když lampa bliká,
ač plná petroleje,
holka se svlíká.
Je to jak v bibli
kde podobenství
o pěti pannách sídlí.
Pokud se pamatuji
stojí v té báji,
že tři vzali si
olej do lampy.
Druhé dvě šlampy
na to zapoměli.
Když ženich přišel,
a vstříc jim vyšel,
ty tři se radovaly.
Ty dvě zklamány byly.
Nerozumím tomuto
podobenství ani
za mák a makovici.
Co k tomu říci ?
Je tajuplné velmi.
Ženy jsou šelmy.
Je plné ženství,
tohleto podobenství.
Nevím co znamená,
snad slova plamenná
té divné báji schází.
Mne to však nerozhází.
Nemusím všechno vědět.
Zůstanu klidně sedět,
a budu přemýšlet
o tom co vím dozajista,
co pravda je čisá
a srozumitelná i dnes.
Ostatní ať vzal pes.



File : Básně z roku 2013-když lampa bliká


IRSKÁ LÁSKA

On jmenoval se George – česky Jirka.
Ona byla Irka jménem Rosaleen.
Jeho zajímala jen známek sbírka,
a ji jenom její toužící klín.

Ti dva se sešli jednou večer v irském pubu.
Ona mu řekla jak žije, jak je je strašně sama,
vzala by ho k sobě, kdyby tam nebyl táta a máma
a on na to mlčel, držel jak oněmělý hubu.

Rosaleen byla přísně vychovanmá katolička,
a Jirka, potomek keltských pohanů bez vyznání.
To nemohlo dobře dopadnout. Ona byla jen myčka,
a Jirka na poště měl jak úředník zaměstnání.

Tam olizoval známky a snil o modrém Mauritiusmu,
zatímco ona myla nádobí v panském domě.
Rosaleen byla přívětivá, usměvavá jak malé robě,
A George naopak zasmušilý, plný egoismu.

Když k desáté majitel pubu šel dveře zamknout,
šla s filatelistou cestou přes vřesoviště,
George myslel si, že jej má víc než ráda.
A tak se pojistil na to setkání příště,

a porazil ji v té temné noci do vřesu.
Dál psát už nechci, celý se ještě třesu,
jak skončilo to později, ve vesnickém kostele.
George dostal ji i doma ve svatební noci do postele.



File : limericks