RANNÍ KÁVA

(Homage na dva filozofy)

Ráno si dávám kávu se skořicí.
Pak zavřu dokořán mé zřítelnice.
EYES WIDE SHUT.
Ich samm'le den ganzen Mut.
Vejdu do mé tajné zpovědnice,

a zkoumám, zda jsem se dopustil
včera hříchu.
A ne-li, jsem zas ve smíchu.
Nevím, jak dlouho ještě budu žít.
Pámbu to bude v rukou mít.

„ Dne ani hodiny nevíte. „Ať říkají
vám :“moudrý muži“ či „prevíte „
„ Ni jednoho vlasu nepřidáte !“
„Jen to, co je mi vlastní, je mi svaté.“

Řekl to moudrý Emerson.
Měl ve svých esejích jiný tón.
A učenci jím pohrdali za to.
Však jeho slova jsou dodnes zlato.

Druhý byl pan Paul Brunton.
Ten také měl stejný ač jiný tón.
A jeho slova celkem vzato,
byly jen také ryzí zlato.


To je vše, co chtěl jsem ještě říci.
Než navždy zavřu zřítelnici.



file Básně z roku 2013:



HARABUĎÁRNA

Říkal té stodole harabuďárna.
Sbíral tam stará díla zdárná,
volská jha, koňské chomouty,
loukotěmi z kol zaplnil všechny
kouty,

jednoho dne dostal i dřeváky,
co nosila selka, když dojila krávy,
aby si neztřísnila do kostela botky.
Měl tam i divný do světnice šotky,

co věšeli si na zeď sedláci,
Ty dali ale hroznou práci !
Vycpané veverky s hlavou čápa.,
s nohami mravenečníka, co brabence
lapá.

A sovu s hlavou zrzavé lišky,
a zajíce, co měl na kožichu
samé plíšky,
a nohy labutě, na nich její blány.
Měl tam ten podivous divné krámy !